Jump to content
Sign in to follow this  
dadasan789

Ponorky

4 comments in this topic

Recommended Posts

Korzár
207 posts
9,780 battles

Třída U - VII

 

Typ VII A - z let 1933-34 nová generace  německých útočních ponorek, velmi populární a agilní na povrchu s 11 torpédy a 88 mm palubním dělem.

 

 

 

  22 TMU-Boat%20Type%20VII-A_1.jpgA
Posádka 42 -

Rozměry trupu64,51 x 5,85 x 9,50 metrů

Výtlak ponořené ponorky745 tun

Výtlak vynořené ponorky626 tun

Rychlost ponořené ponorky8,0 uzlů

Rychlost vynořené ponorky17 uzlů

Akční radius ponořené ponorky97 / 4 (mil/uzlů)

Akční radius vynořené ponorky6200 / 10 (mil/uzlů)

Maximální hloubka220 metrů

Torpédomety4 / 1 

Torpéda11 kusů

Miny22 TMA

Posádka42 - 46

 

 

Typ VII B - vylepšený typ o něco rychlejší, se 14 torpédy, nejslavnější ponorky např.U99, U48, U47, U100.

 

U-45.jpg

 

 

Rozměry trupu64,50 x 6,20 x 9,50 metrů

Výtlak ponořené ponorky857 tun

Výtlak vynořené ponorky753 tun

Rychlost ponořené ponorky8,0 uzlů

Rychlost vynořené ponorky17,9 uzlů

Akční radius ponořené ponorky90 / 4 (mil/uzlů)

Akční radius vynořené ponorky8700 / 10 (mil/uzlů)

Maximální hloubka220 metrů

Torpédomety4 / 1 

Torpéda14 kusů

Miny26 TMA

Posádka44 - 48

 

Ponorky typu VII A byly konstruovány v letech 1933 až 1934. Tento typ patřil k nové generaci německých útočných ponorek, vycházející z typu UB III z první světové války. Oproti nim ponorky typu VII měly větší palebnou sílu, byly rychlejší a lépe ovladatelnější při plavbě na hladině. Vybaveny byly pěti torpédomety, čtyřmi na přídi a jedním na zádi a vyzbrojeny byly až 11 torpédy nebo 22 TMA minami. Pro boj na hladině byly vybaveny palubním dělem typu SK C/35 ráže 88 mm a 160 granáty. Poháněny byly dvěma diesel motory MAN typu M6 V40/46 s výkonem 1160 koní a dvěma elektromotory typu 66 OB 720/8 s 322 otáčkami za minutu. Do periskopové hloubky se byly schopny ponořit do 50 sekund. Z 10 postavených ponorek typu VII A byly všechny kromě dvou plavidel, U-29 a U30, za druhé světové války potopeny.
Jediným vážným nedostatkem ponorek typu VII A byl nedostatek místa pro uskladnění pohoných hmot. Proto byl vyvinut další typ, VII B, který měl přídavné externí nádrže na zhruba dalších 33 tun paliva, díky nimž se akční radius ponorky zvětšil o 2500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů. Tento typ byl značně silnější a mírně rychlejší než předešlý typ VII A. Na hloubku periskopu se dokázaly ponořit ve 40 sekundách. Navíc všechny ponorky, počínaje typem VII B byly vybaveny dvěma kormidly namísto jedním u typu VII A, což značně zlepšilo manévrovací schopnosti ponorky. Zbrojní vybavení bylo v podstatě stejné jako u předešlého typu, čtyři příďové torpédomety a jeden záďový. Pouze U-83 nebyla vybavena záďovým torpédometem. Hlavní rozdíl byl ve větším počtu torpéd. Typ VII B jich měl na palubě až 14. Mnoho nejslavnějších německých ponorek druhé světové válku, včetně Kretschmerovy U-99, Prienovy U-47, Schepkeho U-100 a nejúspěšnější německé ponorky vůbec, U-48 patřilo právě k typu VII B.

 

 

Vybavení ponorek: 

 

Německé radary  - byly primitivní, měly malý rozsah a citlivost  a jejich vývoji byla věnována pozornost až v r. 1942. Řada typů německých radarů FUMO byla ukončena /koncem války/ typem FUMO-391 Lessing, který byl instalován na ponorku typu XXI. Navržen byl speciálně pro detekci letadel až do poloměru 30.000 metrů a dokázal omezeně fungovat i při šnorchlování. 

Periskop... byl jediný přístroj, kterým se dal skenovat horizont, když byla ponorka ponořena. Většina ponorek byla vybavena dvěma periskopy: jeden pro zaměřování plavidel a druhý navigační pro pozorování oblohy. Periskop sestával z asi 5 metrů dlouhé ocelové trubky s hranoly a čočkami na obou koncích, které dovolovali veliteli zvětšení 1x nebo 6x. Periskopy trpěly vibracemi, které později byly tlumeny držákem.  Docházelo také k zamlžení čoček.  Trubka tedy musela být vodotěsná i vzduchotěsná. 
Aby ponorka nebyla zachycena radarem, Němci experimentovali s kaučukem, kterým byl potažen trup ponorky. Použili listy syntetické zvukpohlcující pryže asi 4 mm hrubé, kterou zvenku lepili na trup ponorky. Echo odraz ponorky  byl snížen asi o 15% a také  zvuk motoru samotné ponorky byl tlumen. Problém byl s nekvalitním lepidlem, který listy na trupu ve vodě dlouho neudržel. Vývoj kvalitnějšího lepidla však postupoval a testoval se na U480. Nové lepidlo se osvědčilo, ale nakonec jím byla vybavena jenom jedna ponorka. Také materiál pohlcující zvuk prošel vývojem. Ukončen byl směsí syntetického kaučuku a oxidu železa, který měl být údajně na  90% účinný před zachycením radaru. Jak vývoj spojeneckých radarů pokračoval Němci se snažili zmást radary návnadami. Nasazovali balóny nebo plovoucí bóje, které byly navrženy tak, aby odrážely radarové vlny a budily dojem, že jde o ponorku. 
Výstražná zařízení pro přijímače  radarových vln – od srpna 1942 byla na ponorkách zavedena anténa FuMB-1 Metox, avšak později se nezdála účinná. Důvodem bylo použití nového britského radaru MkIII.
K detekci MkIII byl navrhnut FuMB-7 Naxos – parabolická spolehlivá anténa, avšak ponorka měla jenom minutu na ponoření. Metox byl  v srpnu 1943 nahrazen anténou FuMB-9 Wanze, která také nedokázala včas varovat před spojeneckými letadly. Wanze byl nahrazen jednoduchým zesilovačem  FuMB-10 Borkum připojeným na rádiový přijímač. Používal se až do konce války. Později byly vyvinuty vodotěsné vícesměrové antény a dokonalejší přijímače. 
Pro zmatení sonaru používali Němci kovové kanistry naplněné plynem, které po propuštění mořské vody zůstaly zčásti ponořené.
Hydrofony...sloužily na vypátrání lodí.  Šlo o dva páry mikrofonů, které zachycovaly zvuk vrtule lodě a radista podle zvuku určil jestli jde o obchodní nebo válečnou loď. Pro maximální účinnost se však musela ponorka ponořit, zastavit a pár minut poslouchat. 
Šnorchl – navržen Holanďany a zkopírován Němci pro použití na ponorky, umožnil skoro stálý provoz ponorek pod vodou. Byla to trubice s uzavíracím ventilem na jedné straně, která trčela nad hladinu. Trubice sestávala ze sacího a výfukového potrubí, takže do ponorky byl nasáván vzduch a odsávány výfukové plyny. Uzavírací ventil zabránil vniknout mořské vodě do trubice, když se ponořila pod hladinu. Šnorchl umožnil, aby ponorka byla rychlejší, se silnějšími motory  a mohla se pod vodou vyhnout nepřátelským radarům. Jeho provoz však nebyl bezchybný a musel být pod neustálým dohledem a bylo třeba pečlivě monitorovat, kdy nasát vzduch a kdy odčerpávat. Později byla zavedena automatika. Také výfukové plyny bránily výhledu periskopem, takže musel být v jiné pozici než hlava šnorchlu. Když spojenecké radary byly schopné zachytit i malé předměty,  šnorchl musel být potažen absorpčním materiálem. Starší šnorchly byly kloubové s hydraulickým ovládáním, později byly teleskopické. První ponorka, která byla šnorchlem vybavena byla U-58 v létě 1943. O rok později jím byla vybavena polovina německých ponorek.

 

U-570.jpg

 

U-204_1.jpg

 

  • Cool 3

Share this post


Link to post
Share on other sites
Korzár
207 posts
9,780 battles

Britská třida Porpoise

Porpoise_1_1.jpg

 

 

HMS%20Rogual.jpg

 

Délka maximální88,1m

Šířka     9,1m

Ponor standard4.9 m

Výtlak vynořená1,768 t

Výtlak ponořená2,053 t

Maximální ponor90m

Výzbroj6 × TT 533mm (6p), 18 torpéd, 1 × 102mm  dělo, 2× 7.62mm kulomet, obvykle 50 min, max. 120

Pohondiesely, 3 300 bhp, electro 1 600 shp

Dosah11 500 Nn/8 kts

Rychlost vynořená15,5 kts

Rychlost ponořená9 kts

Posádka max.61

 

Postavené ponorky  : Porpoise, Cachalot, Grampus, Narwhal, Rorqual, Seal

 

Třída Porpoise byla jediná třída v Royal Navy, která byla od počátku projektována jako minonoska. Celkovou konstrukcí připomíná třídu O, liší se však nástavbou po celé délce až k zádi, pod níž jsou ukryty kolejnice pro kladení min. Na zádi ponorky byly umístěny velké dveře, které se při kladení min otevíraly. Kolejnice vedly po celé délce trupu a mohly pojmout až 120 min, běžně se však používal jen omezený náklad 50 min. Plánovalo se mnoho dalších plavidel této třídy, později byla ale představena nová ponorková mina, která se dala klást pomocí klasických ponorkových torpédometů. Stavba speciálních minonosek tedy ztratila smysl a 3 ponorky, které se v té době stavěly, byly sešrotovány.
I přes zastavení plánu na jejich konstrukci byla třída Porpoise velkým přínosem pro britské válečné úsilí. HMS Cachalot například potopila ponorku U-51 a její minová pole si za oběť připsala jednu minolovku. Úspěšná byla i HMS Narwhal, jejíž minová pole potopila 6 lodí a 8 malých plavidel, mimo jiné také poškodila obchodní loď Togo, později přestavěnou na pomocný křižník. Porpoise potopí torpédy nebo minami 16 nepřátelských plavidel. Je ztracena koncem ledna 1945 jako poslední britská ponorka ve válce. Mimořádně úspěšný je i Rorqual s více než 20 potopenými plavidly a odváždým dělostřelckým soubojem s italskou plovoucí baterií, kterou se mu daří těžce poškodit. Rorqual jako jediný přežil válku.
Pohnutý osud měla HMS Seal. V květnu 1940 měla za úkol naklást miny v Kattegatu. Je ale překvapen hlídkovým člunem a během úhybného manévru narazí zádí na minu. Ponorka klesne na dno se zaplavenou zádí, ale po 18 hodinách oprav se za tmy se po několika pokusech vynořuje. Poškození vylučuje možnost návratu do Anglie, a tak se posádka rozhodne vyrazit k pár kilometrů vzdálenému Švédsku. Loď není schopná manévrovat a navíc je přídí otočena k obsazenému Dánsku, takže vyrazí na jeden motor zpětným chodem. Vzhledem k poškození zádě se ale Seal pohybuje v kruhu a bez druhého motoru a kormidla se nedá ovládat. K dovršení všeho byl Seal objeven hlídkovými letadly, které ho napadly kulometnou palbou. Na palubě Sealu však nefungovala ani protiletadlová zbraň a ponorka se nemohla bránit. Krátce nato byla zajata připlouvajícím hlídkovým člunem. Ponorky byla pro případ zajetí vybavena dvěma hlubinnými minami, které měly v případě zaplavení ponorku zničit. Velitel ponorky se je rozhodl deaktivovat, protože případný výbuch  po potopení by mohl zabít posádku ve vodě a navíc se nezdálo pravděpodobné, že se ponorka udrží na hladině.
Němci ji však přesto odvlekli a opravili. Její jedinou rolí v Kriegsmarine však byla propaganda. Potopena byla Němci v květnu 1945. Velitel Londsdale byl po válce souzen, byl však se ctí zproštěn všech obvinění.

 

 

HMS Porpoise, submarine         SUBMARINE PENNANT NUMBERS

 

 

  • Cool 1

Share this post


Link to post
Share on other sites
Korzár
207 posts
9,780 battles

Třída Kaidai

 

image-20180305120244-1.jpeg

 

Délka                                     maximální 97,7 m

Šířka                                      7,8m

Ponor                                    standard 4.8 m

Výtlak vynořená                  1 720 t

Výtlak ponořená                 2 300 t

Maximální ponor                60m 

Výzbroj                                 6 × TT 533mm (4p,2z), 14 torpéd, 1 × 127mm, 1 × 25mm

Pohon                                   2 × diesel 6 000 Hp, 2 × electro 1 800 Hp, 2 hřídele

Dosah                                   10 800Nm/10 knt

Rychlost vynořená              20 knt

Rychlost ponořená             8,5 knt

Posádka                               max.60

Postavené                            ponorky35

 

Třída Kaidai patřila mezi jedny z prvních japonských oceánských ponorek, jejichž konstrukce se odvíjela od německých ponorkových křižníků z První Světové války. Právě tyto ponorky tvořily před válkou základ ponorkové flotily, zejména na japonské poměry početná podtřída Kaidai (KD) 3. Sama KD 3 byla sice na počátku Druhé Světové války zastaralá a v polovině roku 1942 byla přesunuta k výcviku posádek, přesto však jejích 9 ponorek potopilo 23 plavidel, zejména nizozemských nákladních lodí ve vodách okolo holandské Východní Indie. Zároveň byly ztraceny jen 2 ponorky, jednu potopil HMS Jupiter a druhášla ke dnu při nehodě ještě před válkou.
Další rozšíření série Kaidai představovala celkově o něco menší KD 4, která se od předchozích plavidel lišila i redukovaným počtem torpédometů na přídi. Celkem 2 tyto ponorky (3. se potopila před válkou) potopily 11 lodí a další poškodily, to vše za cenu ztráty jedné z nich vinou torpéda z ponorky HMS Triton.
V roce 1932 do flotily přibyly 3 ponorky třídy Kaidai 5 s novým palubním dělem ráže 100mm a silnějším trupem, umožňujícím ponor do 70 metrů. 2 ponorky, které se dožily začátku války, potopily každá po 7 plavidlech. Ponorka I-165 této třídy byla ke konci války přizpůsobena k dopravě Kaitenů, řízených torpéd, avšak na své první misi u Saipanu byla těsně před koncem války potopena. Druhá, I-166 padla za oběť ponorce HMS Telemachus.
KD 6 disponovala výkonnějšími motory a  dosahovala rychlosi až 23 uzlů, což byl ve své době rekord, který překonaly jen další japonské ponorky. 8 lodí této třídy si mimo jiné připsalo potopení 2 letadlových lodí, Yorktownu a Liscombe Bay, zároveň ale žádná nepřežila válku. I-70 se také stala první válečnou lodí (nepočítaje miniponorky), která byla potopena, konkrétně hned 3 dny po útoku na Pearl Harbor letadly z USS Enterprise.
Závěrečnm rozšířením byla třída KD 7, která do služby vstoupila až po zahájení války. Novinkou byla změna výzbroje, kterou bylo jednak soustředění všech 6 torpédometů na příď  a také nové palubní dělo ráže 120mm. Z celkem 10 lodí se ale 7 potopilo do roka od spuštění a vodu a konce války se žádná nedočkala. Významnějších úspěchů dosáhla jen I-176, která potopila ponorku USS Corvina a poškodila těžký křižník USS Chester.

 

 

 

image-20180309113900-2.jpeg

 

 

image-20180305120924-1.jpeg

  • Cool 2

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

  • Recently Browsing   0 members

    No registered users viewing this page.

×