Jump to content
Sign in to follow this  
You need to play a total of 50 battles to post in this section.
chlumecky

Námořní bitvy - historie

2 comments in this topic

Recommended Posts

[BHW]
[BHW]
Players
38 posts
3,445 battles

Další zajímavé články naleznete v novém magazínu Warships BHW - klikni zde

Bitva ve Filipínském moři

Bitva ve Filipínském moři byla jednou z námořních bitev druhé světové války v Tichomoří mezi americkým a japonským námořnictvem. Jednalo se o poslední bitvu, ve které bylo císařské námořnictvo schopné masově nasadit své letadlové lodě. Bitva se uskutečnila 19.–20. června 1944 ve Filipínském moři v počátku americké invaze na Mariany. Tato bitva byla pátou (a de facto poslední) velkou bitvou letadlových lodí během války v Tichomoří.

Akce skončila katastrofou pro japonské námořnictvo, které ztratilo 3 letadlové lodě (z toho dvě akcí amerických ponorek) a velké množství letadel a pilotů. Po této bitvě už hrály japonské letadlové lodě jen podružnou roli.

Pro bitvu se vžil název „velké střílení krocanů na Marianách“ (Great Marianas Turkey Shoot), neboť většina japonských letadel, která se zúčastnila bitvy, byla proti americkým protějškům zastaralá, ovládali je nezkušení piloti a byla ve značné početní nevýhodě. Tato fakta vedla k tomu, že Američané sestřelovali jedno japonské letadlo za druhým. Jeden z amerických pilotů po přistání poznamenal, že to bylo jako střílení krocanů.

300px-Japanese_aircraft_carrier_Zuikaku_

Plán operace A-gó a japonské síly

V září 1943 rozhodl japonský hlavní stan, že přišla chvíle, kdy je třeba převzít iniciativu. Operace A-Go měla začít někdy začátkem roku 1944 a spočívala ve spolupráci námořních a pozemních leteckých sil. 3. května byla operace odložena na neurčito. Když 15. června zahájili Američané invazi na Saipan, rozhodl Tojoda o zahájení operace. Velitel 1. mobilního loďstva viceadmirál Džisaburó Ozawa měl k dispozici tyto svazy.

PŘEDSUNUTÝ SVAZ

Jeho velitelem byl viceadmirál Takeo Kurita. Byl složen z letadlových lodí Čitose, Čijoda, Zuihó, bitevních lodíJamato, Musaši, Haruna, Kongó, těžkých křižníkůAtago, Čókai, Takao, Maja, Kumano, Suzuja, Tone,Čikuma, lehkého křižníku Noširo a 8 torpédoborců.

SVAZ A

Jeho velitelem byl viceadmirál Džisaburó Ozawa. Byl složen z letadlových lodí Taihó, Šókaku, Zuikaku, těžkých křižníků Mjókó a Haguro, lehkého křižníkuJahagi a 7 torpédoborců.

SVAZ B

Jeho velitelem byl viceadmirál Takadži Džošima. Byl složen z letadlových lodí Džunjó, Hijó, Rjúhó, bitevní loď Nagato, těžkého křižníku Mogami, 16 torpédoborců a 6 tankerů.

Složení amerických jednotek

SLOŽENÍ AMERICKÝCH JEDNOTEK

Japonská plavidla byla zpozorována 15. června americkými ponorkami. Velitel 5. loďstva Raymond A. Spruance se rozhodl zůstat u vyloďujicích se jednotek. K dispozici měl operační svaz letadlových lodí TF 58, jemuž velel viceadmirál Marc A. Mitscher. TF 58 se skládal z těchto operačních skupin:

TG 58.1

Jeho velitelem byl kontradmirál Joseph J. Clark. Byl složen z letadlových lodí Hornet, Yorktown, Belleau Wood a Bataan, křižníků Boston, Baltimore, Canberra,San Juan, Oakland a 14 torpédoborců.

TG 58.2

Jeho velitelem byl kontradmirál Alfred E. Montgomery. Byl složen z letadlových lodí Bunker Hill, Wasp,Monterey a Cabot, křižníků Santa Fe, Mobile, Biloxi a 12 torpédoborců.

TG 58.3

Jeho velitelem byl kontradmirál John W. Reeves. Byl složen z letadlových lodí USS Enterprise, Lexington,San Jacinto a Princeton, křižníků Indianapolis, Reno,Montpelier, Cleveland, Birmingham a 13 torpédoborců.

TG 58.4

Jeho velitelem byl kontradmirál William K. Harrill. Byl složen z letadlových lodí Essex, Langley, Cowpens, křižníků San Diego, Vincennes, Houston, Miami a 14 torpédoborců.

TG 58.7

Jeho velitelem byl viceadmirál Willis A. Lee. Byl složen z bitevních lodí Washington, North Carolina, Iowa, New Jersey, Indiana, South Dakota, Alabama, křižníkůWichita, Minneapolis, New Orleans, San Francisko a 14 torpédoborců.

TF 17

Svaz hlídkových ponorek jemuž velel viceadmirálCharles A. Lockwood s 18 ponorkami a ponorky 7. loďstva pod velením kontradmirála Christieho s 9 ponorkami.

Japonské útoky

června ráno našel průzkumný letoun z Guamu americké letadlové lodě a všech 30 letounů, které byly na Guamu, odstartovalo. Nedosáhly však žádného úspěchu a většina z nich byla sestřelena. Spruance očekával další útoky poslal do vzduchu většinu svých stíhaček, celkem 450 strojů.

Z japonských letadlových lodí odstartovala v 8:30 první vlna 16 stíhaček Zeke a Hamp, 45 stíhacích bombardérů Zeke a 8 torpédových bombardérů Jill. Druhá vlna odstartovala v 8:56 byla složena z 48 stíhaček Zero, 53 střemhlavých Judy a 27 torpédových Jill. Třetí vlna odstartovala v 10:00 a byla složena z 15 stíhaček Zero, 25 stíhacích bombardérů Zeke a 7 torpédových letounů Jill.

Čtvrtá vlna odstartovala v 11:00 a byla složena z 30 stíhaček Zero, 15 stíhacích bombardérů Zeke 9 střemhlavých Judy, 27 střemhlavých Val a 6 torpédových letounů Jill. Většina japonských letadel byla sestřelena americkými stíhači, nebo protileteckou obranou. Ty, které se dostaly až nad americké lodě, nezpůsobily žádné větší škody.

Celkem přišli Japonci o 293 letadel a američané o 30 letadel.

Americké ponorky

Americké velení rozmístilo ponorky Albacore, Cavalla,Finback, Bang a Stingray na misto, kudy předpokládaly, že bude muset japonský svaz proplout.Později rozmístění zkorigovaly a 19. června v 8:16 zpozorovala ponorka Albacore japonské lodě. V 9:09Albacore odpálila 6 torpéd na nejbližší letadlovou loď a ponořila se.

Letadlová loď Taihó byla zasažena dvěmy torpédy a po sedmnácté hodině po sérii výbuchů se potopila. V 12:20 vypustila ponorka Cavalla 6 torpéd, z nichž 3 zasáhly letadlovou loď Šókaku. V 15:01 zmizelaŠókaku pod hladinou. Admirál Ozawa přesedl na křižníkHaguro.

Americký protiúder

20. června v 15:40 nalezl americký průzkumný letoun japonské letadlové lodě. V 16:10 odstartovala americká útočná vlna 216 letadel složená z 85 stíhaček, 77 střemhlavých a 54 torpédových bombardérů.Americká letadla potopila letadlovou loď Hijó a tankeryGenjó Maru a Seijó Maru. Poškodily letadlové lodi Zuikakua Čijodu, bitevní loď Haruna a křižník Maja.

Navíc se Američanům podařilo sestřelit 40 japonských letadel, při ztrátě 20 vlastních. Mnoha americkým letadlům došlo na zpáteční cestě palivo a téměř 80 letadel (17 Hellcat, 35 Helldiver a 20 Avenger) muselo přistát na moři, nebo havarovalo při přistání.

 

zdroj: wilkipedia

Share this post


Link to post
Share on other sites
[BHW]
[BHW]
Players
38 posts
3,445 battles

Další zajímavé články naleznete zde

 

Bitva v Badungském průlivu


 Březen 15, 2019  administrator     žádný komentář Upravit
Bitva v Badungském průlivu byla námořní bitva během bojů o Nizozemskou východní Indii za druhé světové války. Odehrála se v noci z 19. na 20. února 1942 v Badunském průlivu mezi ostrovy Bali a Nusa Penida, když námořní síly Nizozemského království a USA zaútočily na zbytek japonských invazních sil po japonském vylodění na Bali. Během bitvy dokázaly čtyři japonské torpédoborce odrazit útok silnějšího protivníka, ochránit obě opožděné transportní lodě a potopit torpédoborec Hr. Ms. Piet Hein. Bitva ukázala převahu Japonců v nočním boji během úvodní fáze války v Pacifiku.

února 1942 japonský invazní svaz začal vyloďovat vojska na ostrově Bali, aby obsadila strategické letiště, z něhož bylo možné ovládat celou Jávu. Tento invazní svaz, kterému velel kontradmirál Kjúdži Kubo, byl složen z křižníku Nagara, 7 torpédoborců a 2 transportních lodí.

 

Kontradmirál Karel Doorman, který velel spojeným námořním silám USA, Velké Británie, Nizozemska a Austrálie (ABDA-FLOAT), nemohl toto vylodění nechat bez povšimnutí. Nemohl však svoje jednotky soustředit ke společnému útoku, a proto napadl japonský invazní svaz v několika vlnách. Jako první zaútočily ponorky USS Seawolf a HMS Truant, ale nedosáhly žádného úspěchu. Pak došlo k náletu 13 bombardérů B-17 a sedmi A-24, které poškodily transportní loď Sagami Maru.

Poté, co byly transportní lodě úspěšně vyloženy, odplul Kubo s křižníkem Nagara a 3 torpédoborci směrem k Makasaru. V průlivu, který odděluje Bali od ostrova Nusa Besar a který je široký jen 15 mil, zůstaly jen torpédoborce Asašio a Óšio doprovázející transportní loď Sasago Maru a torpédoborce Mičišio a Arašio doprovázející poškozenou transportní loď Sagami Maru.

 

HNLMS_Piet_Hein_full_speed-1024x498.jpg

 

Bitva


V noci z 19. na 20. února 1942 dorazily do průlivu Bandung postupně 3 spojenecké skupiny lodí. První pod osobním velením kontradmirála Doormana připlula z Tjilatjapu ve složení: křižníky De Ruyter a Java, torpédoborce Piet Hein, John D. Ford a Pope. Kolem 23. hodiny se Doormanova skupina dostala do přestřelky s torpédoborci Asašio a Óšio. Asašio při ní torpédem potopil torpédoborec Piet Hein. Doormanova skupina pak odplula z bojiště na severovýchod.

Tři hodiny poté dorazila na bojiště 2. skupina spojeneckých lodí pod velením fregatního kapitána T. Blinforda ve složení lehký křižník Tromp a torpédoborce USS Stewart, USS Parrott, USS John D. Edwards a USS Pillsbury. I tato skupina se dostala do přestřelky s torpédoborci Asašio a Óšio. Při ní byl poškozen na jedné straně torpédoborec Óšio a na druhé křižník Tromp a torpédoborec Stewart. Pak ze severu přispěchaly Japoncům na pomoc torpédoborce Mičišio a Arašio. Mičišio se dostal do křížové palby amerických torpédoborců a po několika zásazích zůstal ležet bez pohybu na hladině. Obě skupiny lodí se potom ztratily z dohledu a spojenci odpluli zpět do Surabaje.

Třetí a poslední vlnu tvořilo 7 nizozemských motorových torpédových člunů, které na nepřítele nenarazily a vrátily se zpět do Surabaje.

 

Po bitvě

 

Torpédoborec Mičišio byl odvlečen k opravě do Kendari. Steward byl opravován v Surabaji a po jejím obsazení sloužil Japoncům jako hlídková loď P-102. Křižník Tromp byl provizorně opraven v Surabaji odkud 24. února odplul k dalším opravám do Sydney.

 

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

×