Jump to content
You need to play a total of 50 battles to post in this section.
MS_CZ

Námořní zaměřovače, optiky

8 comments in this topic

Recommended Posts

Beta Tester
40 posts
3,145 battles

Dobrý den kapitáni. Přicházím sem s otázkou jak lodě druhé světové války dokázaly zasáhnout cíl. Odborná literatura tvrdí za pomocí bipolárního dalekohledu a radarů. Dobře to mi je jasné. Jak ale takový dalekohled vypadal? A jak asi vypadal pohled přes něj? 

 

Hra nám nabízí několik zaměřovačů tak že si mohu udělat představu. Jsem ale zvědavý jaký pohled měl střelec z Bizmarku, Jamata a podobně. Nemohu najít žádné snímky nebo obrázky. Proto prosím pomozte, poraďte, posílejte. Děkuji 

  • Cool 1

Share this post


Link to post
Share on other sites
[IDDQD]
Alpha Tester
3,465 posts
11,630 battles

imho pocitej s obycejnym niktovym krizem.

dalkomerem "najedes" na lod, dalkomer ti vyplivne rychlost, vzdalenost a stoupani

tyto hodnoty pak spolu s dalsima (napr rychlost vetru) hodis do streleckeho pc, ktery ti stanovy palebne parametry

 

http://www.navsource.org/archives/01/57o.htm

  • Cool 1

Share this post


Link to post
Share on other sites
[IDDQD]
Alpha Tester
3,465 posts
11,630 battles

njn je to veda, nejlepsi je asi ten prvni odkaz, tam je to v ramci mezi popsane "srozumitelne"

Share this post


Link to post
Share on other sites
Beta Tester
40 posts
3,145 battles

Bude to složitější na překlad ale mnohokrát děkuji. Když jsem vyhledával v angličtině zaměřovací systémy, dělové věže, nebo námořní dalekohledy nic mi to neukázalo. Tady mám alespoň nějaké vodítko. 

Share this post


Link to post
Share on other sites
Players
75 posts
21,292 battles

A tak jo. Před časem jsem se tomuto tématu věnoval článkem v časopise 2. světová, tož sem inkriminovanou část vrazím.

 

Dělostřeleckou výzbroj nesly lodě už v časech Kryštofa Kolumba a v příštích staletích se nijak zásadně neměnila. Stále se jednalo o kanóny s hladkou hlavní lafetované na primitivních vozících a obvyklou munici tvořily dělové koule. Kadence činila – včetně motlitby za šťastnou ránu - zhruba jednu ránu za čtvrt hodiny a žádné dělo nedostřelilo dál než 300 metrů. Teprve když v roce 1846 Ital Giovanni Cavalli vynalezl dělo s drážkovanou hlavní, která projektil za letu stabilizovala, jediný granát s nárazovým zapalovačem teoreticky mohl zapálit a zničit jakoukoli dřevěnou loď. Teorie se už v roce 1853 potvrdila bitvou u Sinopu, v níž ruská eskadra částečně vyzbrojená novými děly deklasovala tureckou flotilu a poslala éru dřevěných lodí do historie.

 

Na situaci reagovali v roce 1859 Francouzi železným paroplachetníkem La Gloire, za několik let měli železné lodě všichni a námořní zbrojení dostalo charakter souboje „pancíř versus dělo“. Protože se dostřel i kadence děl exponenciálně zvýšily a lidský odhad už k přesné palbě nestačil, štáby musely řešit otázku přesného zaměření. Zdviženou rukavici opět zvedli Francouzi a zavedli metodu z kategorie „pokus-omyl“. Pokud byla rána příliš dlouhá, náměr se snížil (a naopak), což se opakovalo tak dlouho, než se podařil zásah. Po pravdě řečeno, nebyl to zrovna ideální systém. Tak třeba na sklonku 19. století se britské lodě coby tehdejší světová námořní jednička mohly pyšnit s pravděpodobností zásahu pouhých 30% - a to se běžně cvičně střílelo jen na vzdálenost dva kilometry!

 

Američané proto zkusili použít stadimetr, přístroj podobný sextantu, který ještě neměřil vzdálenost, ale úhly. Při znalosti základních geometrických rovnic a rozměrů nepřátelských lodí to však stačilo, aby se dala spočítat aspoň přibližná vzdálenost cíle. Ačkoli ani stadimetr rozhodně nebyl žádnou „hitparádou“, jeho použití bohatě stačilo na vítězství v bitvě u Santiaga v roce 1898, v níž Američané snadno rozstříleli španělskou flotilu. Jenže později se ukázalo, že pravděpodobnost zásahu se pohybovala kolem 2 % (u Španělů ovšem nula) a hledalo se dál.

 

S další metodou přišel britský kapitán Percy Scott, který z obyčejného dalekohledu sestrojil primitivní měřící přístroj. Tím se otevřela cesta k použití vynálezu profesora Barra z roku 1891, totiž ke koincidenčnímu dálkoměru. V podstatě se jednalo o obdobu triedru, jehož dva objektivy byly od sebe vzdálené 3 metry. Jednotlivé objektivy se pak natáčely tak dlouho, než se pozorovateli v okuláru slil dvojitý obraz cíle do jedné siluety. Pak už bylo vše snadné, protože vzdálenost se odečetla z ocejchované stupnice. Jenže i toto zdánlivě konečné řešení mělo své mouchy. Zaměření dálkoměrem i při nejlepší optice trpělo odchylkou kolem 2 %, což znamenalo, že na vzdálenost 20 km granáty létaly s přesností plus-mínus půl kilometru. V praxi bylo přirozeně ještě hůř, protože do hry vstoupilo kolébání lodi, vítr a někdy i mlha nebo noc. A tak se začalo se zdánlivými, leč důležitými maličkostmi. Stanoviště řízení palby se přestěhovalo z můstku na stožár, pro noční boj dostaly lodě světlomety a na světě se objevily analogové počítače, které uměly počítat se silou větru.

 

Přesto se pravděpodobnost zásahu příliš nezvýšila, a tak řada odborníků preferovala taktiku zvanou „žebřík“. O co šlo? Jedna dělová věž vypálila asi 200 metrů před vypočtený cíl, druhá přímo na něj a třetí 200 metrů za něj. Pokud střely dopadly jinam, přišly na řadu korekce, které se opakovaly tak dlouho, než byl cíl tzv. zarámován a pak došlo na hromadné salvy. Jenže praxe byla trochu složitější, protože protivník samozřejmě nestál na místě a zuřivě kličkoval. Vlastně se dá říci, že námořní dělostřelecký souboj v první i druhé světové válce připomínal souboj dvou vlaků vzdálených od sebe i desítky kilometrů, přičemž každý vlak jel rychlostí kolem 50km/h a nikdo neměl ponětí, jakým směrem se v příští vteřině vydá. I ty největší obrněnce totiž vynikaly neuvěřitelnou hbitostí; např. japonské obří bitevní lodi Jamato k otočce o 360 stupňů stačil jen necelý trojnásobek její délky. Připočteme-li k tomu fakt, že jistou dobu trvalo, než granát k nepříteli doletěl (např. na 30 km asi minutu), můžeme prohlásit, že na moři stále platilo staré úsloví „good gunner is born not made“ (dobrý dělostřelec se rodí, ne dělá). A při tom zůstalo, i když se v druhé světové válce objevily první dělostřelecké radary.

 

A tak dále a tak dále. Snad to pro základní orientaci stačí.

  • Cool 2

Share this post


Link to post
Share on other sites
Beta Tester
40 posts
3,145 battles

No vida člověk očekává kupu nadávek tak si to vygoogli. A přitom se tu rozjelo zajímavé téma. Stačí tedy ve hře zvolit zaměřovač v podobě kříže. Ono taky nebude z čeho vybírat je tam takový pouze jeden. 

Share this post


Link to post
Share on other sites

×