Jump to content
Sign in to follow this  
dadasan789

Francouzské námořnictvo

4 comments in this topic

Recommended Posts

Beta Tester
109 posts
7,096 battles

Francouzské  námořnictvo - historie a bojové nasazení jednotlivých lodí

Share this post


Link to post
Share on other sites
Beta Tester
109 posts
7,096 battles

Richelieu (1935)

Ve třicátých letech bylo na Francouzské admiralitě rozhodnuto postavit druhou skupinu moderních a výkonných bitevních lodí. Jednalo se o třídu Richelieu o standardním výtlaku 35 000 tun. Třídu měly tvořit čtyři jednotky - Richelieu, Verdun (později přejmenována na Jean Bart), Clemenceau (dostavěna Němci) a Gascoigne (stavba zrušena 1941).

Bitevní loď Richelieu byly pojmenována po slavném kardinálovi z doby vlády Ludvíka XIV a byla postavena firmou Arsenal de Brest. Zde byl 22. října 1935 položen kýl. Trup byl spuštěn na vodu 17. ledna 1939 a loď byla uvedena do služby 15. června 1940.

 

Hlavní výzbrojí lodí třídy Richelieu bylo osm kanónů ráže 381 mm (15"/45 cal) Model 1935 uložených v poměrně neobvyklé konfiguraci - ve dvou obřích čtyřhlavňových věžích na přídi. Ve skutečnosti se jednalo spíš o dvě dvojvěže spojené do jedné. Tato koncepce byla zvolena kvůli úspoře tonáže na pancéřování, aby se lodě výtlakem "vešly" do podmínek Washingtonské dohody. Nevýhodou této konfigurace byla možnost zničení poloviny hlavní výzbroje jediným zásahem nepřátelského projektilu nebo pumy. Jednotlivé hlavně měly sice vlastní ložiště, nicméně z různých technických důvodů byl rozdíl v náměru dvou sousedních hlavní velice malý. Děla byla 17,882 m dlouhá (včetně nábojové komory) a vážila 94 tun. Hlavně měly 80 drážek a kadenci 1,2-2,2 rány za minutu. Používaly projektily AP (protipancéř) nebo HE (bombardovací) o hmotnosti 884 kg. Maximální dostřel činil 41 700 metrů. Náměr hlavně se pohyboval v rozsahu od -5° do 35° a odměr věže byl +/- 150° u první a +/- 156° u druhé věže. Rychlost zvedání hlavně byla 5,5 stupně za sekundu a rychlost otáčení věže dosahovala 5° za sekundu. Maximální odskok děla při střelbě činil 1,32 metru. Věž byla rozdělená pancéřovou přepážkou tloušťky 450 mm. Část munice byla uložena i ve věžích a to po stranách věže. Projektily a prachové nálože byly uloženy odděleně a každé úložiště zásobovalo jeden pár hlavní.


Sekundární výzbroj tvořilo devět děl ráže 152 mm (6"/55 cal) Model 1930 ve třech trojvěžích umístěných na zádi. Původně bylo plánováno použít až 15 děl v pěti věžích, ale nakonec byla výzbroj redukována. Jednalo se o univerzální děla (DP-dual purpose) umožňující boj jak proti hladinovým cílům, tak protileteckou obranu. Pro protiletecký boj se však děla příliš neosvědčila a to byl také jeden z důvodů proč nebylo instalováno všech 15 hlavní a některé byly nahrazeny protileteckými kanóny menších ráží. Kadence těchto děl se pohybovala kolem 5 ran za minutu a jejich maximální dostřel byl 24 000 m při náměru 45° a 14 000 m do výšky při náměru 80°. Děla bylo možno nabíjet v jakémkoli sklonu.

 

Co se týče konstrukce a ochrany, jednalo se o jedny z nejlepších bitevních lodí světa. Uspořádání hlavní výzbroje hned za sebou umožňovalo významné zkrácení pancéřového jádra lodi - tzv. citadel. To se samozřejmě promítlo na výtlaku lodě, přičemž výsledná úspora mohla být věnována na úkor výkonnějších hnacích systémů. Boční pancéřový pás byl vnitřní, se sklonem 15°. V nejširším bodě měl tloušťku 328 mm + 50 mm přídavného pancéře, směrem k přídi a zádi se zužoval na tloušťku 152 - 127 mm. Paluba byla dvojitá, hlavní pancéřová paluba měla tloušťku až 170 mm a spodní ochranná paluba měla tloušťku 40 - 100 mm. Věže hlavní baterie měly čela silná 430 mm, boky 270 mm a stropy 195 mm silné. Barbety hlavní baterie měly tloušťku 405 mm. Velitelská věž pak měla stěny 340 mm silné. Celková hmotnost pancéře dosahovala 16 400 tun, což bylo 37% celkového výtlaku.

 

Richelieu byla dokončena právě včas, aby stačila uniknout z okupované Francie. Uchýlila se se zbytkem francouzské flotily do Dakaru v severní Africe a odmítala se připojit ke spojenecké flotile. Spojenci byli nuceni získat lodě silou a při tom vážně poškodili bitevní loď Jean Bart. Richelieu měla ještě větší smůlu - hned při první salvě z jejích těžkých děl byly vinou špatné munice poškozeny dvě pravé hlavně druhé věže. Vnitřní hlaveň doslova pukla a ve vnější vznikla výduť a ohromný vryp do drážkování v délce osmi metrů! Jak již bylo uvedeno, poškození vzniklo v důsledku použití špatně navržené munice - protipancéřové projektily měly v těle čtyři výduti, které mohly být naplněny bojovým plynem a tyto výduti byly překryty jen tenkou kovovou zátkou. V důsledku velkých tlaků v hlavni při odpalu se zátky roztrhly a střepiny prorazily tyto kavity až k prachové náloži, která explodovala a dokonala dílo zkázy. V roce 1942 se nakonec Richelieu připojila ke spojeneckým jednotkám. Později byla v roce 1943 v USA přezbrojena, přičemž byla zesílena především protiletadlová výzbroj. V roce 1944 se připojila k britské Východní flotile. V roce 1945 se pak zapojila do válečných operací v Indočíně a spolu s britskou bitevní lodí HMS Nelson pomáhala dobývat Cejlon a Malajsii.

 

Richelieu byla oficiálně vyřazena ze služby v roce 1956. Odzbrojena a fakticky vyřazena byla v roce 1959 a až v roce 1964 byla prodána do šrotu.

 

 

Technicko-Taktická Data:

Celková délka 247,8 m
Délka při čáře ponoru 235 m
Šířka 33 m
Ponor 10,7 m
Výtlak standardní 35 000 t
Výtlak maximální 47 548 t
Výzbroj 8 x 381 mm (15"/45)
9 x 152 mm (6"/55)
12 x 100 mm AA
10 x 37 mm AA
Pancéřování - bok 387 mm
Pancéřování - hlavní pancéřová paluba 150 - 170 mm
Pancéřování - druhá paluba 100 - 40 mm
Pancéřování - věže hlavní baterie 430 mm
Max. rychlost 30 uzlů (32 při testech)
Pohon 6 kotlů Indret
4 turbíny Parsons
Výkon 150 000 ks
Zásoba paliva 6 796 t
Akční rádius 3 417 nám. mil při rychlosti 24 uzlů
5 000 nám. mil při 18 uzlech
Posádka 1 550
Zařazena do služby 15. června 1940
Vyřazena ze služby / potopena 1956

 

 

 

Richelieu-1.jpg

richelieu2.jpg

richelieu3.jpg

FRANCIE.png

 

 

  • Cool 1

Share this post


Link to post
Share on other sites
Beta Tester
109 posts
7,096 battles

Dunkerque

 

Třída Dunkerque byla první třídou moderních bitevních lodí postavených ve Franci po První světové válce. Lodě konstrukčně částečně vycházely z britského typu Nelson, jejich koncepce se podřizovala podmínkám Washingtonské dohody z roku 1922 a měly být protiváhou německým kapesním bitevním lodím třídy Deutschland. Standardní výtlak této třídy činil 26 500 tun.

Bitevní loď Dunkerque byla stavěna loděnicemi Arsenal de Brest a její kýl byl položen 24. prosince 1932. Hlavní část trupu byla stavěna v suchém doku a jelikož se do doku trup nevešel celý, byla příď stavěna zvlášť a později zkompletována s trupem při spouštění na vodu. To proběhlo 2. října 1935 a loď byla uvedena do služby 15. dubna 1937.

Lodě třídy Dunkerque sice částečně vycházely z britské lodi Nelson, ale byly mnohem rychlejší a na druhou stranu zase mnohem hůře pancéřované, především vzhledem k jejich rozměrům. Navíc jejich hlavní výzbroj tvořila pouze děla ráže 13". Když pak Itálie oznámila stavbu nové třídy bitevních lodí bylo rozhodnuto přidat další pancéřování kamkoli to jen šlo, až nakonec jeho hmotnost přesáhla 10 000 tun. Přesto se jednalo o poměrně lehce pancéřované lodě, které těžily především ze své rychlosti a tak je některá literatura řadí mezi bitevní křižníky nebo lehké bitevní lodě.
Namísto dříve používaného klasického můstku byla na lodích instalována rozměrná velitelská věž podobná jako na lodích Nelson. Zvláštností prý byla výrazná výška pater - tedy rozestupy jednotlivých palub.

Jak je uvedeno výše, hlavní baterie byla celá soustředěna v přední části trupu před velitelskou věží. Tvořilo ji osm děl ráže 340 mm (13"/52 cal) Model 1931 uložených ve dvou rozměrných čtyřhlavňových věžích. Hlavně byly uloženy po párech a bylo možno je nabíjet v jakémkoli sklonu. Kadence činila 3 rány za minutu a děla pálila projektily o hmotnosti 540 kg. Maximální náměr hlavní byl 35°. Každé dva páry hlavní byly od sebe poměrně dost vzdáleny, což mělo snížit efekt rázové vlny při střelbě, především při situaci, kdy byly věže otočeny směrem do zadní polosféry, aby se zabránilo poškození struktury velitelské věže.
Sekundární výzbroj byla soustředěna na zádi a tvořilo ji šestnáct děl ráže 130 mm (5,1"/51 cal) Model 1932 uložených ve třech čtyřhlavňových věžích a ve dvou dvouhlavňových věžích na bocích lodě. Jednalo se o univerzální kanóny s velmi vysokým úhlem náměru a kadencí přibližně 10 ran za minutu. Jejich účinný dostřel se blížil 10 000 metrů.
Protileteckou výzbroj tvořilo osm kanónů ráže 37mm/60 CAIL Mk 1933 a třicetdva lehkých protileteckých kanónů Hotchkiss ráže 13,2mm/76.

Boční pancéřový pás byl stejně jako u HMS Nelson integrální, v nejsilnějším bodě 247,6 mm mocný, zužující se na tloušťku 146 mm. U čáry ponoru byl přídavný pancéřový pás tloušťky 200 mm. Pancéřování mělo odolat projektilu ráže 11" (279,5 mm) vypálenému na vzdálenost 16 640 m a větší. Palubu po celé délce chránil pancéř tloušťky 127 mm. Přední příčná přepážka byla silná 210 mm, u lodi Strasbourg o něco více. Dělové věže hlavní baterie měly čela tloušťky 355 mm a boky 152 mm. Velitelská věž měla stěny silné 269 mm.

Na záďové palubě byl umístěn katapult pro vypouštění hydroplánů a hangár, který mohl pojmout až čtyři letouny, většinou typu Loire 130.

Hnací systémy tvořilo šest kotlů Indret a čtyři parní turbíny Rateau s převodovým ústrojím. Výkon soustavy činil standardně 112 500 koňských sil, při rychlostních testech bylo krátkodobě dosaženo výkonu 135 585 KS. Maximální rychlost byla 29,5 uzlu, při rychlostních testech bylo dosaženo rychlosti 31,06 uzlu. Lodě měly poměrně velký akční rádius - při rychlosti 15 uzlů činil 7 500 námořních mil, při 31 uzlech pak 3 600 námořních mil.

Lodě třídy Dunkerque bylo možno od sebe rozlišit podle jednoduchého identifikačního znaku - Dunkerque měla dva bílé pruhy na komíně a Strasbourg jenom jeden.

Bitevní loď Dunkerque čekal v průběhu Druhé světové války nešťastný a neslavný osud. V roce 1939 sice spolu se sesterskou lodí Strasbourg ještě plnily úkoly při ochraně konvojů, ale po kapitulaci Francie v roce 1940 se lodě dostaly mimo kontrolu vlády ve Vichy a s částí flotily uchýlily do přístavu v Oranu na severozápadě Alžíru. Britové měli obavu aby lodě nepadly do nepřátelských rukou a proto se je rozhodli potopit, což ještě více prohloubilo napětí mezi spojenci. Navíc se tyto akce později ukázaly jako neopodstatněné.

Bitevní loď Dunkerque byla těžce poškozena palbou britských válečných lodí pod vedením bitevního křižníku Hood u Mers-el-Kebiru (přístavní město přiléhající k Oranu) 3. července 1940 a uvázla na mělčině. Tři dny nato, 6. července, byla zasažena britským leteckým torpédem. Po vyzdvižení ze dna byla odvlečena do Toulonu, kde měly být opravena a znovu vyzbrojena, ale zde byla 27. listopadu 1942 opět potopena britskými silami. Později v roce 1945 byla Dunkerque vyzdvižena a v roce 1953 byla prodána do šrotu.

 

 

Technicko-Taktická Data:

Celková délka 214,3 m
Délka při čáře ponoru 208,2 m
Šířka 31,1 m
Ponor 9,6 m
Výtlak standardní 26 500 t
Výtlak maximální 35 500 t
Výzbroj 8 x 330 mm (13"/52 - 2x4)
16 x 130 mm (5,1"/51 - 3x4,2x2)
8 x 37 mm/60 cal AA CAIL Mk1933
32 x 13,2 mm/76 cal AA Hotchkiss
Pancéřování - bok 146 - 240 mm
Pancéřování - paluba 40 - 127 mm
Pancéřování - věže hlavní baterie 355 mm
Pancéřování - barbety 330 mm
Max. rychlost 29,5 uzlu
Pohon 6 kotlů Indret
4 turbíny Rateau
Výkon 112 500 SHP
Lodní šrouby 4
Zásoba paliva 3 600 - 6 500 t
Akční rádius 7 500 nám. mil při 15. uzlech
Letouny 4
Katapult 1
Posádka 1 381 mužů (1 430 max.)
Zařazena do služby 15. dubna 1937
Vyřazena ze služby / potopena 27. listopadu 1942
 

 

 

Dunkerque-3.jpg

Dunkerque-2.jpg

Dunkerque-1.jpg

FRANCIE.png

  • Cool 1

Share this post


Link to post
Share on other sites
Beta Tester
109 posts
7,096 battles

Jean Bart

 

Bitevní loď Jean Bart byla druhou a poslední dostavěnou jednotkou třídy Richelieu. Její standardní výtlak byl projektován na 35 000 tun, jak přikazovala Washingtonská smlouva, ale jelikož dohoda na konci třicátých let ztratila svoji váhu a význam, byl standardní výtlak zvětšen až na 42 806 tun. Loď byla stavěna v loděnicích AC&CH. Loire de St. Nazaire-Penhoet a její původní jméno bylo Verdun. Kýl byl položen 12. prosince 1936 a trup byl spuštěn na vodu 6. března 1940. Loď ještě nebyla zcela hotova, když byl východ Francie obsazen Němci a Jean Bart tak byla předčasně uvedena do služby v prosinci 1940 ve stavu 77% hotovosti a pouze s jednou instalovanou věží hlavní baterie.

 

Bitevní loď Jean Bart byla nejmodernější lodí francouzského válečného námořnictva a byla vybavena excelentní pancéřovou ochranou, která tvořila procentuálně největší část celkového výtlaku v historii francouzských bitevních lodí. Jak Jean Bart tak Richelieu byly stavěny v suchých docích a cena za jednotku přesahovala částku 2 000 000 starých franků.

Od svojí sesterské lodi Richelieu se Jean Bart nelišila jen výtlakem, ale také mírně pozměněným tvarem velitelského můstku a jinou konfigurací protileteckých zbraní. Jelikož se nestihla vyrobit všechna děla hlavní baterie, byla později použita děla z nedokončených sesterských lodí Clemenceau a Gascoigne. Hlavní baterii tedy mělo tvořit osm děl ráže 381mm umístěných na přídi ve dvou rozměrných čtyřhlavňových věžích. Dělová výzbroj střední ráže (152 mm) byla umístěna na zádi ve třech trojhlavňových věžích. Protiletecká baterie byla nainstalována až v letech 1951-52 a byla tvořena 24 kanóny ráže 100mm/55 cal Model 1945 umístěných ve dvanácti dvojvěžích po bocích lodi. Dále dvacetosm rychlopalných automatických kanónů ráže 57mm/60 cal a šestnáct kanónů Hotchkiss ráže 13 mm.

 

Pancéřování bylo provedeno stejně jako u Richelieu.

 

Hnací systémy tvořilo šest naftových kotlů Indret a čtyři parní turbíny Parsons s převodovým ústrojím. Výkon soustrojí činil 150 000 koňských sil, přičemž krátkodobě bylo při rychlostních testech dosaženo výkonu 176 300 koňských sil a rychlosti 32,13 uzlu. Na rozdíl od lodi Richelieu měla Jean Bart také daleko větší akční rádius - 5 000 námořních mil při rychlosti 18 uzlů a 1 800 námořních mil při maximální rychlosti 30 uzlů.

 

Po úniku z okupované Francie se bitevní loď Jean Bart uchýlila do severoafrického přístavu Casablanca. Zde spolu s částí francouzské floty vyčkávala a její velitel se snažil zhodnotit situaci a provést rozhodnutí, co podniknout dál. Na podzim 1942 však byla odstartována spojenecká invazní operace v severní Africe pod názvem "Torch" (pochodeň). Spojenci si nemohli dovolit aby německým jednotkám padla do rukou moderní a výborně vyzbrojená francouzská bitevní loď a tak dne 8. listopadu 1942 do přístavu vplula americká bitevní eskadra sestávající z bitevní lodi Massachusetts a jejího doprovodu s úkolem francouzský svaz potopit. Bitevní loď Jean Bart byla vážně poškozena (což dokládají snímky níže) jak dělostřeleckou palbou, tak leteckými pumami. Po válce byla Jean Bart opravena a dokončena. Opravy probíhaly v Brestu a probíhaly od roku 1946 do ledna roku 1949, kdy byly provedeny plavební testy.

 

Jean Bart byla oficiálně uvedena do služby (po druhé) v roce 1955 a poté se účastnila anglicko-francouzských operací v oblasti Suezského průplavu v roce 1956. Následně sloužila jako školní loď a v lednu roku 1961 byla vyškrtnuta z námořnictva. Dalších deset let sloužila jako ubytovací loď zakotvená u Toulonu a v roce 1970 byla prodána do šrotu.

 

 

Technicko-Taktická Data:

Celková délka 247,8 m
Šířka 33 m
Ponor 10,7 m
Výtlak standardní 42 806 t
Výtlak maximální 49 850 t
Výzbroj 8 x 381 mm (15"/45)
9 x 152 mm (6"/55)
12 x 100 mm AA
10 x 37 mm AA
Pancéřování - bok 387 mm
Pancéřování - paluba 40 mm
Pancéřování - věže hlavní baterie 430 mm
Max. rychlost 30 uzlů
Pohon 6 kotlů Indret
4 turbíny Parsons
Výkon 150 000 ks
Zásoba paliva 6 476 t
Akční rádius 3 417 nám. mil
Posádka 1 550
Zařazena do služby prosinec 1940 (nedokončená)
1955
Vyřazena ze služby / potopena leden 1961

Jean-Bart1_0.jpg

jean-bart-casablanca.jpg

Jean-Bart1_1.jpg

FRANCIE.png

  • Cool 1

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

  • Recently Browsing   0 members

    No registered users viewing this page.

×