Jump to content
Sign in to follow this  
dadasan789

Slavní Admirálové a námořní velitelé

4 comments in this topic

Recommended Posts

Korzár
196 posts
9,113 battles

 

William Frederick Halsey Jr. (1882 – 1959), americký námořní důstojník a admirál flotily, je také známý jako Bill Halsey nebo „Bull“ Halsey. Admirál se narodil 30. října 1882 v malém přístavním městě Elizabeth v New Jersey. Jeho rodiči byli námořní důstojník William F. Halsey a Anne Brewster Halsey. V roce 1899, poté co Halsey Jr. neuspěl v přijetí na americkou námořní akademii v Annapolisu, se přihlásil ke studiu na University of Virginia s jediným záměrem, vstoupit do námořnictva,  třeba i jako lékař. Jediná skvělá věc, kterou mu studie na univerzitě přinesly, byla vášeň k americkému fotbalu. V roce 1900 přece jen nastoupil na Námořní akademii v Annapolis. Nikdo neměl ani tušení, že otevřeli brány jednomu z nejslavnějších absolventů. Nicméně, rozmarný a tvrdohlavý, "Pudge" Halsey nebyl zrovna jedním z nejbystřejších studentů. Jeho výsledky za absolvování akademie ho řadily na 42. místo z 62 studentů svého ročníku. O čtyři roky později začal svou službu na bitevních lodích.....

 

 

Svou kariéru začal na lodi USS Missouri a později přestoupil na USS Don Juan de Austria, kde byl povýšen na Ensign po požadovaných dvou letech na moři. V té době se námořnictvo USA prudce rozšiřovalo a mělo nedostatek důstojníků, a Halsey byl jedním z mála, kteří byli povýšeni z Ensign přímo na Lieutenant , přeskočil hodnost Lieutenant (junior grade) .V roce 1906 se Halsey podílel na legendární plavbě Velké bílé flotily - 1907-1909 celosvětovou plavbu 16 pokročilých amerických bitevních lodí, která měla demonstrovat nárůst námořní síly USA - na palubě bitevní lodi Kansas . Během návštěvy v Japonsku měl Halsey možnost nastoupit na palubu lodi Mikasa , proslulé vlajkové lodi japonské kombinované flotily. Stal se expertem na torpéda a dalších pětadvacet let velel na torpédoborcům USS DuPont, USS Lamson, USS Flusser a USS Jarvis. 

V první světové válce velel Queenstownskej skupině torpédoborců USS Benham a USS Shaw a za výjimečnou službu dostal vyznamenání Námořního kříže. Od roku 1918 do 1921 pokračoval ve službě na torpédoborcích a velel USS Yarnell, USS Chauncey, USS John Francis Burnes a také 32. divizi torpédoborců. V říjnu 1920 se ujal velení USS Wickes a 15. divize torpédoborců. Od října 1922 sloužil jako námořní atašé na ambasádě v Berlíně, později na ambasádách v Christiane, Norsko,v  Kopenhagene, Dánsko a ve Stockholmu, Švédsko. Po této cestě opět velel torpédoborcům: USS Dale a USS Osborne. Jeden rok vykonával funkci výkonného důstojníka na bitevní lodi USS Wyoming a další tři roky velel USS Reina Mercedes, později velel 3. divizi torpédoborců. 

 

 

V 1932 pak studoval na Námořní Vojenské Akademii. Roku 1934 tehdejší náčelník úřadu pro letectví vojenského námořnictva admirál Ernest King nabídl Halseyovi velení na letadlové lodi USS Saratoga s podmínkou ukončení kurzu leteckého pozorovatele. 15.5.1935 ukončil rovnou kurz pilotní, což komentoval jemu vlastním způsobem: "Považoval jsem za lepší být schopen sám řídit letadlo než jen sedět a být vydán na milost pilota". Na jaře roku 1935 převzal velení Saratogy. 

Od roku 1938 velel 2. divizi letadlových lodí s USS Yorktown a 1. divizi letadlových lodí s USS Saratoga. Roku 1940 se stal velitelem všem letadlových lodí a současně byl povýšen do hodnosti viceadmirála. 7.prosince 1942 byl s letadlovou lodí Enterprise mimo základny, když Japonci zaútočili na Pearl Harbor. Když se po neúspěšném pátrání po japonských letadlových lodích vrátil na základnu a viděl zkázu, kterou tam Japonci napáchali, prohlásil: "Když skončíme s touto válkou, celé peklo bude mluvit japonsky". Byl také jedním z důstojníků, kteří nepokládali za správné, že celá odpovědnost byla svalena na tehdejšího velitele Tichomořského loďstva admirála Kimmela. 31.1.1942 Halsey velel první útočné operaci Američanů po Pearl Harboru, kdy odvážně napadl palubními letadly japonské základny na Gilbertových a Marshallových ostrovech.

 

 

V dubnu 1942 se stal velitelem 16. operačního svazu s úlohou eskortovat USS Hornet až do vzdálenosti 800 mil od Tokia, aby z něj mohla vzlétnout skupina armádních bombardérů B-25 pod velením podplukovníka Doolittla. I tato operace měla velký ohlas a Halsey se stával legendou. V tomto čase si také za svůj slogan: "udeří tvrdě, udeří rychle, udeří často" vysloužil přezdívku Býk. Během plavby zpět však onemocněl nepříjemnou kožní nemoc a jen z nemocničního lůžka mohl sledovat, jak Spruancovi letadlové lodě vyrážejí do bitvy o Midway. Později prohlásil, že jeho neúčast na bitvě  byla největším zklamáním. Začátkem září 1942 mu lékaři dovolili se vrátit a King s Nimitzsem rozhodli, že ho pošlou jako velitele operačního svazu do Tichomoří. Jeho návrat samozřejmě vyvolal vlnu nadšení u námořníků, protože žádný admirál nebyl tak oblíbený jako on. V době, kdy se situace na Guadalcanalu stávala kritickou, provedl admirál Nimitz inspekční cestu do jižního Pacifiku a po pečlivém zvážení se rozhodl vyměnit ve velení jihotichomořské oblasti Ghormleyho za Halseya (osobně však Halsey nebyl rád, že musí vystřídat starého přítele). 

 

 

V červnu 1944 převzal velení 3. flotil, Zúčastnil se také bitvy o Leytský záliv, kde na základě chybných informací provedl kontroverzní rozhodnutí odplout na sever a nechat průliv San Bernardino nehlídaný. On osobně to však za chybu nepovažoval, spíše označil za chybu vyslání 34. operačního svazu na jih v rozhodující fázi bitvy (nebyl spokojen s potopením "jen" čtyř japonských letadlových lodí, domníval se, že může dosáhnout více). Dále velel operacím v Pacifiku a jeho vlajka vlála na bitevní lodi USS Missouri , když Japonci na její palubě podepisovali kapitulaci.
Svou vlajku sundal v listopadu roku 1945 a pak pracoval na velitelství námořnictva. 11. prosince 1945 byl povýšen na hodnost pětihvězdičkového admirála a do důchodu odešel v březnu 1947. Admirál William Halsey zemřel 16. srpna 1959 a byl pohřben na Arlingtonském národním hřbitově. Dvě lodě byly pojmenovány podle něj: raketový křižník třídy Leahy USS Halsey CG-23 a moderní torpédoborec třídy Arleigh Burke USS Halsey DDG-97. 

 

 

holsy1.jpg

holsy3.jpg

holsy2.jpg

Share this post


Link to post
Share on other sites
Korzár
196 posts
9,113 battles

Isoroku Jamamoto (japonsky: 山本 五十六, Jamamoto Isoroku; 4.dubna 1884 Nagaoka  18.dubna 1943 ostrov Bougainville) byl japonský admirál, vrchní velitel Spojeného loďstva v první polovině druhé světové války. Často je řazen k největším námořním stratégům v dějinách lidstva, není to však zcela obecný náhled a v mnoha ohledech jsou jeho schopnosti a postupy kritizovány. Mimo jakoukoliv diskusi jsou však jeho „budovatelské schopnosti“, neboť Jamamoto byl jeden z hlavních architektů japonské námořní moci a přetvořil japonské námořnictvo v moderní a nebezpečnou bojovou sílu, která v roce 1941 kvalitou převyšovala všechny své protivníky.

 

Druhá světová válka

Jamamoto byl proti válce s USA, které v mládí navštívil a procestoval. Nezneklidňovala ho přitom ani tak reálná síla amerického loďstva, které dle svého názoru byl schopen porazit a zničit – obával se obrovského průmyslového potenciálu USA a loďstva, které by USA dokázaly relativně rychle postavit, pokud by dostaly důvod.

Jamamoto naplánoval úder proti Pearl Harboru  a první fázi bojů v Tichomoří ovšem brzy se ukázalo, že měl pravdu, když upozorňoval, že Japonsko si nemůže dovolit dlouhodobou válku. Jamamoto velice urputně prosazoval doktrínu rozhodující bitvy (艦隊決戦 Kentai kessen) – hodlal rychle rozdrtit americké loďstvo k vynucení míru, neboť to byla podle něj jediná možnost, jak dosáhnout úspěchu. Štěstí mu ale nepřálo. Úder na Paerl Harbor nesplnil hlavní úkol, neboť letadlové lodě nebyly na základně, když k němu došlo, i pro neochotu admirála Naguma provést třetí útok.

Rozhodující bitva, k níž se Jamamoto dostal až v roce 1942 (bitva u Midway), pak skončila drtivou porážkou japonské floty.

Jamamoto i poté vedl velice vynalézavě boj proti Američanům, ale pomalu se začala projevovat rostoucí početní, materiální a postupně i kvalitativní převaha Spojenců. Japonské námořnictvo uvízlo ve zdlouhavé a vyčerpávají bitvě o Guadalcanal.

 

Smrt

Jamamoto se za zhoršující situace rozhodl provést inspekci jednotek dislokovaných v oblasti Šalamounových ostrovů a toto rozhodnutí jej stálo život. Američané zachytili a dešifrovali depeše s itinerářem jeho cesty a rozhodli se využít příležitost. Americké stíhačky P-38 si na Jamamotův letoun G4M1 model 11(kod T1-323) počkaly a v rámci operace Vengeance jej sestřelily nad Bougainville. Admirál Isoroku Jamamoto zemřel v troskách svého letounu T1-323 i s důstojníky části svého štábu. Dne 5. června 1943 byl Jamamotovi vystrojen státní pohřeb se všemi vojenskými poctami, přičemž byl dvanáctým Japoncem, kterému se dostalo této cti, a kromě něj byl takto poctěn pouze jediný admirál - vítěz od Cušimy Tógó.

Po svém zařazení do služby dne 5. srpna 1942, odplula Musaši na atol Truk, kde si ji admirál Isoroku Jamamoto zvolil za svou vlajkovou loď. Poté, co admirál Jamamoto zahynul 18. dubna 1943 při sestřelení bombardéru Betty, který ho převážel při inspekční cestě na Šalomounových ostrovech (šlo o tajnou operaci amerického armádního letectva - USAAF), dopravila Musaši jeho ostatky do Japonska.

Smrt vrchního velitele a jednoho z nejschopnějších japonských stratégů byla velkou ranou pro japonské námořnictvo. Hoyt dovozuje, že pod Jamamotovým vedením by japonské námořní síly bojovaly mnohem vynalézavěji a patrně by nesklouzly k šílené a sebevražedné taktice, kterou prosadili jeho bezradní nástupci, a že Jamamoto byl jedinou osobou, která by byla schopna vyvést Japonsko z beznadějné války ještě dříve, než se zvrhla v masakr japonského loďstva a letectva a než Američané svrhli atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki.

jama1.jpg

jama2.jpg

jama3.jpg

Share this post


Link to post
Share on other sites
Korzár
196 posts
9,113 battles

Admirál James Fownes Somerville GCB, GBE, DSO, DL se narodil 17.června 1882 v hrabství Somerset do rodiny s dlouhou námořní tradicí sahající až do dob admirála Nelsona. Proto není divu, že již 15 letech nastoupil jako kadet na tréninkové plavidlo Britannia a v průběhu několika let výcviku to dotáhl až na  poručíka. První světová válka jej zastihla ve službě na bitevní lodi Marlborough , do bojů u tureckého poloostrova Gallipoli se zúčastnil jako telegrafista britského Středomořského loďstva. V mezi válečném období si doplňoval kvalifikaci a pomalu stoupal vzhůru po služebním žebříčku. V roce 1933 povýšen na kontraadmirála a ujal se úřadu personálního důstojníka britské admirality. O tři roky později dostal velení nad skupinou torpédoborců, která se zapojila do španělské občanské války. Konkrétně měl Somerville zabránit tomu, aby republikánské síly bombardovaly ostrov Mallorku. Pro tuto misi podporovanou mezinárodními silami získal pod svou kompetenci také německou loď Deutschland a italskou Mallocello.

 

Druhá světová válka

V roce 1939 jeho kariéru málem zastavila diagnostikovaná tuberkulóza, která vedla k jeho předčasnému odchodu do penze. Navzdory zlověstným předpovědím lékařů se však mořský vlk uzdravil a krátce po vypuknutí druhé světové války už opět aktivně sloužil. Rok 1940 přinesl Spojencům krušné chvíle. Rychlé zhroucení Belgie a obklíčení britských a francouzských vojsk u přístavu Dunkerk donutilo Královské námořnictvo napnout síly na nejzazší mez. James Somerville se jakožto podřízený admirála Ramseyho účastnil organizace evakuačních operací a měl tak podíl na záchraně značné části Britského expedičního sboru.

 

Úspěchy ve Středomoří

Jeden z nejtěžších úkolů kariéry jej čekal po kapitulaci Francie, kdy velel námořnímu Svazu H dislokovanému v Gibraltaru. Pád hlavního spojence postavil Brity před otázku, co se nyní stane s francouzským válečným námořnictvem. Aby nepadly do rukou Němců, obsadili vojáci Jeho Veličenstva 3. července 1940 všechny lodě, které kotvily v přístavech Commowealthu. Hlavní síly země galského kohouta se však nacházely v alžírském přístavu Mers-el-Kébir, k němuž se právě vydal Somervillův svaz. Somerville dle instrukcí zaslal svému protějšku, admirálu Gensoulovi ultimátum v němž navrhoval alternativy - dobrovolnou intervenci námořníků, nebo odplutí do Karibiku. Hrdí Francouzi odmítli, jednání ztroskotala a Britové zahájily v podvečer 3.července 1940 palbu. Bitevní loď Bretagne šla ke dnu, její sestry Dunkerque Provence museli najet na břeh, aby se podobnému osudu vyhnuly. V hořících troskách zahynulo 1300 ještě nedávno spojeneckých námořníků. O útoku pochyboval, ale jako voják jej splnil bez zaváhání.

 

Ještě v roce 1940 dostal Somerville příležitost napadnout jiného protivníka - italská Regia Marina dokázala v listopadu několikrát významně ohrozit britské konvoje na Maltu a Royal Navy chtělo ukázat, kdo je ve Středozemí pánem. Nad ránem 27. listopadu zaznamenaly letouny z letadlové lodě Ark Royal u mysu Spartivento přítomnost italské flotily čítající přes 20 plavidel. Somerville se rozhodl zaútočit, rozdělil Svaz H na dvě části a krátce po poledni svedl se zhruba stejně silnými Italy krátkou bitvu. Po necelé hodině boje zaznamenali obě strany poškození některých plavidel a Italové raději vyklidili bojiště. Britové posléze odpluli zpět na Gibraltar. 

 

Hon na Bisnarcka

Na jaře 1941 si admirál spravil chuť, když se jeho Svaz H v čele s letadlovou lodí Ark Royal zúčastnil honu na Hitlerovu pýchu - bitevní loď Bismarck. Poté co se německá plavidlo stočilo směrem k francouzskému pobřeží, začalo reálně hrozit, že britským pronásledovatelům unikne. Vše záviselo na gibraltarských silách. 26. května 1941 odstartovali letouny Fairey Swordfish, které sice v první vlně napadly omylem vlastní křižník Sheffield, ale nakonec cíl našly a zasáhly. Chloubu Kriegsmarine poškodily natolik, že se stala prakticky neovladatelnou. Dílo dokonaly lodě připluvší z Atlantiku. V srpnu téhož roku pak Somervillův svaz úspěšně bránil Maltu a námořní transporty podporující vojska v Africe.

 

Na Dálný východ

Začátek roku 1942 postavil před čerstvě povýšeného admirála novou výzvu. V březnu převzal velení Východního loďstva a jeho úkolem bylo zastavení postupu Japonců do Indického oceánu. Vedle nepřítele jej trápil také nedostatek moderních lodí způsobený těžkými ztrátami v předcházejících měsících. Většina bitevních lodí jako například Resolution, Ramillies, Revenge nebo Royal Severeign zažila dny své největší slávy již v předchozí válce.Nadějněji vypadali dvě velké letadlové lodě Formidable a Indomitable a jejich lehká sestra Hermes. Dohromady však nesly pouze 57 bombardérů a 36 stíhače, jež navíc zaostávaly za japonskou konkurencí. Také k výcviku a morálce posádek měl admirál výhrady. Somervill usoudil, že s takto poskládaným loďstvem nemůže riskovat a při útoku Japonců se  stáhl až břehům Afriky. I tak stratil u Cejlonu letadlovou loď Hermes a dva těžké křižníky. Další úkol byla ochrana konvojů plujících okolo Afriky do Egypta. Zde hlavní nebezpečí představoval ostrov Madagaskar. Na jaře a v létě zaútočil na ostrov, aby se vypořádal tímto problémem.

 

Válka a mír

V roce 1943 přišel Somervill o děvě letadlové lodě a to nejlepší lodí bitevních, které byli přesunuty na jiná bojiště. Tato situace vydržela až do následujícího roku, kdy na Dálný východ dorazily letadlové nosiče Illustrious a Victorious, bitevní lodě Valiant a Queen Elizabeth, 14 křižníků a 24 torpédoborců. Japonci mezitím utrpěli v Tichomoří  řadu porážek, takže museli stáhnout většinu plavidel stojících proti Somervillovi a poměr sil se změnil v britský prospěch.

První větší útočnou operací proti japonským silám provedlo Východní loďstvo v dubnu 1944, kdy napadlo důležitá skladiště ropy na Sumatře. Kromě zásob paliva se Britům podařilo zničit také několik desítek letadel, při ztrátě jediného letadla. Za pár týdnu se akce opakovala na indonéské Jávě. Somervill získal místo v čele britské námořní mise v USA, kde překvapivě dobře vycházel s velitelem US Navy Ernestem Kingem. Krátce po válce, v lednu 1946, odešel James Somervill ve věku 64 let do penze a poslední tři roky strávil v rodinném kruhu na panství Somerset.

 

 

somervill1.jpg

somervill2.jpg

somervill3.jpg

  • Cool 1

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

  • Recently Browsing   0 members

    No registered users viewing this page.

×