Jump to content

Lui__von_Breziny

Players
  • Content Сount

    49
  • Joined

  • Last visited

  • Battles

    15158

About Lui__von_Breziny

Recent Profile Visitors

392 profile views
  1. Lui__von_Breziny

    Žabákovo odreagování aneb Kvákterky

    Kadet Biegler ze Švejka by řekl asi něco ve smyslu: "Historie námořních bitev nám praví... tak třeba Trafalgar..." A já dodám, že to bude stejná holomajzna jako když se perou malí kluci na plácku před školou. Ono udržet lajnu není žádná sranda. Víte proč tolik bitev řadových lodí v reálu skončilo plichtou? Protože kapitánům dalo víc práce udržet lajnu než střílet po rošťácích na druhý straně. Jako jo, našly se i výjimky (třeba de Ruyter), co se i s dlouhou lajnou zmohli dokonce na manévry a změny formace. Ovšem až po několikaletém výcviku. Hodně štěstí, pánové.
  2. Lui__von_Breziny

    Něco z historie

    Děkuji za upozornění. V podstatě jsem reagoval na povzdych pana kolegy Dadasana, kteý si stěžoval, že k psaní o ruských lodích nemá moc knižních zdrojů. Zopakuji tedy, že pokud vládne bukvami a řečí lidu Země, kde zítra znamená předevčírem, a pokud nějaké knihy (samozřejmě grátis) chce, nechť se mi ozve v soukromé zprávě. A abych to tu jen neplevelil privátním tlacháním, hodím sem i jeden odkaz na jistý starší opus vzniklý - jak jinak - u mě doma. Je to sice o mých milovaných ponorkách, které se ve WoWS momentálně nehrají, ale na druhou stranu se (snad) jedná o veselé čtení, tak snad když bude brzy apríl, někdo by se třeba mohl pobavit. BTW, feministky, suchoprdi a jiní fašisté ať na to radši neklikají. http://www.radiodixie.cz/clanek/operace-spodnicka-aneb-torpedovali-jsme-autak-kapitane
  3. Lui__von_Breziny

    Něco z historie

    Kdyby se někdo nudil a chtěl si třeba něco číst, můj živitel šoupnul na web jeden z původně tištěnejch opusů, kterej jsemž spáchal pro časopis Bitvy. Legrace v tomhle případě je, že se v příběhu vyskytují slova, která hráč WoWS dobře zná, i když jej námořní historie moc netankuje. Tak třeba Scharnhorst, Gneiesenau, Admiral Hipper, Acasta a tak. Operace Juno, 1. díl: https://www.stoplusjednicka.cz/mohutny-uder-kralovny-bohu-nemecka-operace-juno-1 Operace Juno, 2. díl: https://www.stoplusjednicka.cz/mohutny-uder-kralovny-bohu-nemecka-operace-juno-2 Operace Juno, 3. díl: https://www.stoplusjednicka.cz/mohutny-uder-kralovny-bohu-nemecka-operace-juno-3
  4. Lui__von_Breziny

    Otázky a odpovědi

    Toivia má recht. MM+2 prostě není fér hra. Je to vlastně stejný, jako kdyby ve fotbalovým zápase chlapů oba týmy částečně tvořili starší žáci. Jistě, po pěkný akci může míč do prázdný brány dokopnout i dvanáctiletej kluk. Ovšem ten kluk by si mnohem líp zahrál mezi svejma a pokud se někdo dokonce vyžívá v tom, že takový kluky sejme, je to prostě sráč.
  5. Lui__von_Breziny

    Otázky pro WG

    Chachacha, tahle věta mě opravdu hodně rozesmála. Takže ono je to vlastně ve skutečnosti tak, že mužici ve vodkovém deliriu vymyslí hovadinu, a když se ukáže, že je to opravdu hovadina, tak se vina hodí na hlavu hráčů/zákazníků? Tak to je fakt dobrý.
  6. Lui__von_Breziny

    Rework letadlových lodí - Think Tank

    Přesně. Až mužici (možná) někdy vystřízliví, asi se budou pěkně drbat na hlavě, co to spáchali. V novém systému je z mýho přístavu na letadla nejúčinnější... a teď pozor, tramtaradá... Júbari! Ano, ten slavnej papírovej šrot s pouhými čtyřmi děly v bitvě 8 na 8, z toho tři letadlovky na každý straně, skolil 71 letadel aniž by ho ty roje útočících letadel dokázaly vážněji poškodit. Mám takovej pocit, že to mužici s vodkou už kapánek přehánějí.
  7. Lui__von_Breziny

    Otázky pro WG

    Nevím, jestli tě to uklidní, ale když do mě tuhle jeden náš jouda pustil torpéda a já slušně poděkoval zmáčknutím klávesy F12, tak mě ještě udal za "nesportovní chování" a "hraje špatně".
  8. Lui__von_Breziny

    Vlhká zpovědnice

    Bogue má po jedné letce stíhačů, jedné torpéďáků a jedné střemhlavejch bombarďáků. Plus pár rezervních letadel na doplnění ztrát, ale to je teď vedlejší- - ve vzduchu mohou být jen tyhle tři letky. Každopádně z toho, cos napsal je jasný, že nepřátelské CV vzorně spolupracovaly (= neměl jsi šanci), zatímco ty vaše si každá ranařila na svým vlastním písečku a jedna druhé nepomohla. Bohužel, momentálně dost častej jev a napadá mě jedna historická paralela - Svatoplukovy pruty.
  9. Lui__von_Breziny

    Vlhká zpovědnice

    Nojo, teamkilleři - to je sranda sama o sobě... Jednou jsem byl svědkem docela zajímavýho zahájení hry. Jeden křižník nějak blbnul a pálil kolem sebe jako zběsilej. Asi nikoho zasáhnout nechtěl, ale stalo se a jeden z našich torpédoborců to koupil. Pak se v chatu objevila výmluvná hláška "hero?" a vzápětí se od zasaženého torpédoborce oddělila salva torpéd. Ať ten zlobivej křižník dělal, co dělal, jedno torpédo dostal. A byl klid.
  10. Lui__von_Breziny

    Něco z historie

    Ahoj, s loděmi použitými ve Worls of Warships to nic společného nemá, ale máme tu hnusné dlouhé zimní večery a třeba někoho přestane na chvíli bavit mlátit enemáky a bude se chtít začíst a duchem se přenést do dob, kdy chlapi byli ještě chlapi a námořníci ze všech chlapů nejchlapovatější. Pro takový účel jsem sepsal biografii muže, kterého dnes za svého národního superhrdinu považují Američani, Francouzi, Rusové a Ukrajinci: http://www.radiodixie.cz/clanek/john-paul-jones-otec-us-navy-a-rusky-admiral?fbclid=IwAR1o0vrKsIn9z83kNLf1_qZy5g47f6S8TZp-I2PW_MWDV5Dg1u0KDH6UBfc Příjemnou zábavu.
  11. Lui__von_Breziny

    Dosáhněte slávy - Diskuzní vlákno

    Otázka ovšem zní, zda soudruzi ze Země, kde zítra znamená předevčírem, neudělali marketingovou chybu. Hokej přece není ani zdaleka celosvětovej fenomén a osobně pochybuju, že průměrnej Maďar, Portugalec nebo Turek o nějakým Ovečkinovi, potažmo hokeji jako takovém, vůbec někdy slyšel. To pochopitelně podotýkám jen tak na okraj a spíš jen jako úvahu. Mužici si určitě můžou dělat reklamu jakou chtěj a jestli svý rublíky utratěj za vodku nebo je daj Ovečkinovi - to už je jejich věc.
  12. Lui__von_Breziny

    Yubari

    Pořídil jsem si Júbari v akci za uhlí jen z čiré zvědavosti, neb jsem právě o týhle lodi kdysi napsal krátkou monografii. Docela mě zaskočila silná protiletecká výzbroj, respektive to, co s ní Wargaming provedl. „Originál“ ji měl totiž setsakra slabou – původně jeden 76 mm kanón, ovšem umístěný mezi můstkem a komínem, takže s velmi omezeným palebným polem. Pak už měl jen tři kulomety Lewis a moc se toho nezměnilo ani po přezbrojení na 120 mm kanón a tři 25 mm prskavky. Když jsem ale na Júbari šoupnul devatenáctibodovýho kapitána z Kumy, speciálně vyškolenýho na protileteckou obranu, získal jsem loď s AA ratingem 29 ( s vlajkou November Echo Setteseven se rating zvýší na 30), což na tieru 4 absolutně nemá konkurenci. Navíc Júbari disponuje funkcí „obranná protiletadlová palba“, což v praxi znamená, že tahle loď je schopná ze vzduchu doslova vygumovat všechno co lítá v okolí pěti kilometrů. Osobák mám 20 sestřelů a nemůžu se nějak pořád zbavit pocitu, že jsem tehdá někoho pěkně naštval. Nojo, jenže tím to taky hasne. Pokud ve hře letadlovka není - nebo pokud má letadlovkář s Júbari zkušenosti a vyhýbá se mu jak čert kříži - nezbývá přijmout roli ratlíka, kterej se motá kolem rvačky velkejch hochů a sem tam někoho vcelku neškodně kousne do kotníku. Tahle loď totiž dostane nakládačku od všech křižníků nejen 4, ale i 3 tieru (snad krom Tenrjú) a problematicky se mi jeví i klasický křižníkový kostění torpédoborců. Což je zase docela v rozporu s originálem, kde pancéřová ochrana nebyla jen pověšená na lodní boky a paluby, ale tvořila integrální součást konstrukce. Projektant, inženýr Hiraga, totiž došel v ochraně tak daleko, že poměr pancíře k hmotnosti lodě tvořil 31% - tedy o 7% méně než u předchozí třídy Kuma, přičemž pancíř byl ve všech místech silnější a dal se najít i tam, kde by ho na Kumě nikdo nenašel (např. kolem kouřovodů) . Současně ale Hiraga drasticky miniaturizoval – hodně ošidil třeba pohodlí posádky - takže výtlak Júbari oproti Kumě činil pouhých 22%. Výsledkem by tedy teoreticky měl být křižník se stejnou palebnou silou jako Kuma, avšak rychlejší, odolnější a menší (=daleko hůř trefitelnější) – což ovšem ve hře nečekejte. Júbari oproti Kumě o moc menší není a dostává nálož zepředu, zezadu, z boku a možná i odspoda, a to kdykoli a od kohokoli včetně ryb, delfínů a mořských koníků. Wargaming si krom pancíře taky hodně upravil dělovou a torpédovou výzbroj. Původně měl Júbari nést děla ráže 200 mm, jejich vývoj však nějak zaostal, takže dostal klasická 140 mm děla - v podstatě zmenšené kopie britských 152 mm Vickersů z roku 1896. To byla v meziválečném období běžná japonská výzbroj, nesly ji lehké křižníky, větší torpédoborce a měly ji dokonce i ponorky či pobřežní dělostřelectvo. Maximální dostřel činil 19 km, ve hře se však dostanete maximálně na 12,8 km. Podobných „úprav“ se dočkala i torpéda. Počet torpédometů teda je správný, jenže dostřel 6 km je absolutně mimo, neb japonské „dlouhé kopí“ typu 93 doneslo půl tuny TNT rychlostí 50 uzlů (93 km/h) až na vzdálenost 40 kilometrů! To by ve hře samozřejmě asi dělalo dost paseku, ovšem když i blbýmu Tenrjú agenti Moskvy (pardon, zaměstnanci Wargamingu) přidělili o 1,5 km delší torpédový dostřel, možná nemuseli u Júbari tak hamounit. Zvlášť když střelba torpédy má u Júbari tak úzký palebný pole, že pokud se člověk rozhodne pro torpédový útok, může si rovnou dát kalíšek saké, kolem hlavy uvázat hačimaki a zvolat „kamikaze-banzai-uááá-bum!“. Na to „bum“ je totiž po něm, jak bezvadně někomu ukázal bok. A závěr? Jak jsem napsal výše. Proti letadlům Júbari nemá konkurenci a může vlastní letadlovce hodně pomoct k vzdušné nadvládě. Vlastně to za jisté shody okolností dokáže sám. Jinak je tam ta loď spíš do počtu a pokud budete mít Júbari v týmu, radši na něj moc nespoléhejte.
  13. Lui__von_Breziny

    Něco z historie

    Tak to jsem rád, pane kolego.
  14. Lui__von_Breziny

    Námořní zaměřovače, optiky

    A tak jo. Před časem jsem se tomuto tématu věnoval článkem v časopise 2. světová, tož sem inkriminovanou část vrazím. Dělostřeleckou výzbroj nesly lodě už v časech Kryštofa Kolumba a v příštích staletích se nijak zásadně neměnila. Stále se jednalo o kanóny s hladkou hlavní lafetované na primitivních vozících a obvyklou munici tvořily dělové koule. Kadence činila – včetně motlitby za šťastnou ránu - zhruba jednu ránu za čtvrt hodiny a žádné dělo nedostřelilo dál než 300 metrů. Teprve když v roce 1846 Ital Giovanni Cavalli vynalezl dělo s drážkovanou hlavní, která projektil za letu stabilizovala, jediný granát s nárazovým zapalovačem teoreticky mohl zapálit a zničit jakoukoli dřevěnou loď. Teorie se už v roce 1853 potvrdila bitvou u Sinopu, v níž ruská eskadra částečně vyzbrojená novými děly deklasovala tureckou flotilu a poslala éru dřevěných lodí do historie. Na situaci reagovali v roce 1859 Francouzi železným paroplachetníkem La Gloire, za několik let měli železné lodě všichni a námořní zbrojení dostalo charakter souboje „pancíř versus dělo“. Protože se dostřel i kadence děl exponenciálně zvýšily a lidský odhad už k přesné palbě nestačil, štáby musely řešit otázku přesného zaměření. Zdviženou rukavici opět zvedli Francouzi a zavedli metodu z kategorie „pokus-omyl“. Pokud byla rána příliš dlouhá, náměr se snížil (a naopak), což se opakovalo tak dlouho, než se podařil zásah. Po pravdě řečeno, nebyl to zrovna ideální systém. Tak třeba na sklonku 19. století se britské lodě coby tehdejší světová námořní jednička mohly pyšnit s pravděpodobností zásahu pouhých 30% - a to se běžně cvičně střílelo jen na vzdálenost dva kilometry! Američané proto zkusili použít stadimetr, přístroj podobný sextantu, který ještě neměřil vzdálenost, ale úhly. Při znalosti základních geometrických rovnic a rozměrů nepřátelských lodí to však stačilo, aby se dala spočítat aspoň přibližná vzdálenost cíle. Ačkoli ani stadimetr rozhodně nebyl žádnou „hitparádou“, jeho použití bohatě stačilo na vítězství v bitvě u Santiaga v roce 1898, v níž Američané snadno rozstříleli španělskou flotilu. Jenže později se ukázalo, že pravděpodobnost zásahu se pohybovala kolem 2 % (u Španělů ovšem nula) a hledalo se dál. S další metodou přišel britský kapitán Percy Scott, který z obyčejného dalekohledu sestrojil primitivní měřící přístroj. Tím se otevřela cesta k použití vynálezu profesora Barra z roku 1891, totiž ke koincidenčnímu dálkoměru. V podstatě se jednalo o obdobu triedru, jehož dva objektivy byly od sebe vzdálené 3 metry. Jednotlivé objektivy se pak natáčely tak dlouho, než se pozorovateli v okuláru slil dvojitý obraz cíle do jedné siluety. Pak už bylo vše snadné, protože vzdálenost se odečetla z ocejchované stupnice. Jenže i toto zdánlivě konečné řešení mělo své mouchy. Zaměření dálkoměrem i při nejlepší optice trpělo odchylkou kolem 2 %, což znamenalo, že na vzdálenost 20 km granáty létaly s přesností plus-mínus půl kilometru. V praxi bylo přirozeně ještě hůř, protože do hry vstoupilo kolébání lodi, vítr a někdy i mlha nebo noc. A tak se začalo se zdánlivými, leč důležitými maličkostmi. Stanoviště řízení palby se přestěhovalo z můstku na stožár, pro noční boj dostaly lodě světlomety a na světě se objevily analogové počítače, které uměly počítat se silou větru. Přesto se pravděpodobnost zásahu příliš nezvýšila, a tak řada odborníků preferovala taktiku zvanou „žebřík“. O co šlo? Jedna dělová věž vypálila asi 200 metrů před vypočtený cíl, druhá přímo na něj a třetí 200 metrů za něj. Pokud střely dopadly jinam, přišly na řadu korekce, které se opakovaly tak dlouho, než byl cíl tzv. zarámován a pak došlo na hromadné salvy. Jenže praxe byla trochu složitější, protože protivník samozřejmě nestál na místě a zuřivě kličkoval. Vlastně se dá říci, že námořní dělostřelecký souboj v první i druhé světové válce připomínal souboj dvou vlaků vzdálených od sebe i desítky kilometrů, přičemž každý vlak jel rychlostí kolem 50km/h a nikdo neměl ponětí, jakým směrem se v příští vteřině vydá. I ty největší obrněnce totiž vynikaly neuvěřitelnou hbitostí; např. japonské obří bitevní lodi Jamato k otočce o 360 stupňů stačil jen necelý trojnásobek její délky. Připočteme-li k tomu fakt, že jistou dobu trvalo, než granát k nepříteli doletěl (např. na 30 km asi minutu), můžeme prohlásit, že na moři stále platilo staré úsloví „good gunner is born not made“ (dobrý dělostřelec se rodí, ne dělá). A při tom zůstalo, i když se v druhé světové válce objevily první dělostřelecké radary. A tak dále a tak dále. Snad to pro základní orientaci stačí.
  15. Lui__von_Breziny

    Něco z historie

    A tak sem taky dám něco ze svý dílny. Snad to nikomu nebude moc vadit. North Carolina, 1. díl: https://www.stoplusjednicka.cz/bitevni-lod-north-carolina-jizanska-kraska-z-oceli-1 North Carolina, 2. díl: https://www.stoplusjednicka.cz/bitevni-lod-north-carolina-jizanska-kraska-z-oceli-2 North Carolina, 3. díl: https://www.stoplusjednicka.cz/bitevni-lod-north-carolina-jizanska-kraska-z-oceli-3 Příjemnou zábavu.
×