Jump to content

Lui__von_Breziny

Players
  • Content count

    38
  • Joined

  • Last visited

  • Battles

    13377

About Lui__von_Breziny

Recent Profile Visitors

301 profile views
  1. Yubari

    Pořídil jsem si Júbari v akci za uhlí jen z čiré zvědavosti, neb jsem právě o týhle lodi kdysi napsal krátkou monografii. Docela mě zaskočila silná protiletecká výzbroj, respektive to, co s ní Wargaming provedl. „Originál“ ji měl totiž setsakra slabou – původně jeden 76 mm kanón, ovšem umístěný mezi můstkem a komínem, takže s velmi omezeným palebným polem. Pak už měl jen tři kulomety Lewis a moc se toho nezměnilo ani po přezbrojení na 120 mm kanón a tři 25 mm prskavky. Když jsem ale na Júbari šoupnul devatenáctibodovýho kapitána z Kumy, speciálně vyškolenýho na protileteckou obranu, získal jsem loď s AA ratingem 29 ( s vlajkou November Echo Setteseven se rating zvýší na 30), což na tieru 4 absolutně nemá konkurenci. Navíc Júbari disponuje funkcí „obranná protiletadlová palba“, což v praxi znamená, že tahle loď je schopná ze vzduchu doslova vygumovat všechno co lítá v okolí pěti kilometrů. Osobák mám 20 sestřelů a nemůžu se nějak pořád zbavit pocitu, že jsem tehdá někoho pěkně naštval. Nojo, jenže tím to taky hasne. Pokud ve hře letadlovka není - nebo pokud má letadlovkář s Júbari zkušenosti a vyhýbá se mu jak čert kříži - nezbývá přijmout roli ratlíka, kterej se motá kolem rvačky velkejch hochů a sem tam někoho vcelku neškodně kousne do kotníku. Tahle loď totiž dostane nakládačku od všech křižníků nejen 4, ale i 3 tieru (snad krom Tenrjú) a problematicky se mi jeví i klasický křižníkový kostění torpédoborců. Což je zase docela v rozporu s originálem, kde pancéřová ochrana nebyla jen pověšená na lodní boky a paluby, ale tvořila integrální součást konstrukce. Projektant, inženýr Hiraga, totiž došel v ochraně tak daleko, že poměr pancíře k hmotnosti lodě tvořil 31% - tedy o 7% méně než u předchozí třídy Kuma, přičemž pancíř byl ve všech místech silnější a dal se najít i tam, kde by ho na Kumě nikdo nenašel (např. kolem kouřovodů) . Současně ale Hiraga drasticky miniaturizoval – hodně ošidil třeba pohodlí posádky - takže výtlak Júbari oproti Kumě činil pouhých 22%. Výsledkem by tedy teoreticky měl být křižník se stejnou palebnou silou jako Kuma, avšak rychlejší, odolnější a menší (=daleko hůř trefitelnější) – což ovšem ve hře nečekejte. Júbari oproti Kumě o moc menší není a dostává nálož zepředu, zezadu, z boku a možná i odspoda, a to kdykoli a od kohokoli včetně ryb, delfínů a mořských koníků. Wargaming si krom pancíře taky hodně upravil dělovou a torpédovou výzbroj. Původně měl Júbari nést děla ráže 200 mm, jejich vývoj však nějak zaostal, takže dostal klasická 140 mm děla - v podstatě zmenšené kopie britských 152 mm Vickersů z roku 1896. To byla v meziválečném období běžná japonská výzbroj, nesly ji lehké křižníky, větší torpédoborce a měly ji dokonce i ponorky či pobřežní dělostřelectvo. Maximální dostřel činil 19 km, ve hře se však dostanete maximálně na 12,8 km. Podobných „úprav“ se dočkala i torpéda. Počet torpédometů teda je správný, jenže dostřel 6 km je absolutně mimo, neb japonské „dlouhé kopí“ typu 93 doneslo půl tuny TNT rychlostí 50 uzlů (93 km/h) až na vzdálenost 40 kilometrů! To by ve hře samozřejmě asi dělalo dost paseku, ovšem když i blbýmu Tenrjú agenti Moskvy (pardon, zaměstnanci Wargamingu) přidělili o 1,5 km delší torpédový dostřel, možná nemuseli u Júbari tak hamounit. Zvlášť když střelba torpédy má u Júbari tak úzký palebný pole, že pokud se člověk rozhodne pro torpédový útok, může si rovnou dát kalíšek saké, kolem hlavy uvázat hačimaki a zvolat „kamikaze-banzai-uááá-bum!“. Na to „bum“ je totiž po něm, jak bezvadně někomu ukázal bok. A závěr? Jak jsem napsal výše. Proti letadlům Júbari nemá konkurenci a může vlastní letadlovce hodně pomoct k vzdušné nadvládě. Vlastně to za jisté shody okolností dokáže sám. Jinak je tam ta loď spíš do počtu a pokud budete mít Júbari v týmu, radši na něj moc nespoléhejte.
  2. Něco z historie

    Tak to jsem rád, pane kolego.
  3. Námořní zaměřovače, optiky

    A tak jo. Před časem jsem se tomuto tématu věnoval článkem v časopise 2. světová, tož sem inkriminovanou část vrazím. Dělostřeleckou výzbroj nesly lodě už v časech Kryštofa Kolumba a v příštích staletích se nijak zásadně neměnila. Stále se jednalo o kanóny s hladkou hlavní lafetované na primitivních vozících a obvyklou munici tvořily dělové koule. Kadence činila – včetně motlitby za šťastnou ránu - zhruba jednu ránu za čtvrt hodiny a žádné dělo nedostřelilo dál než 300 metrů. Teprve když v roce 1846 Ital Giovanni Cavalli vynalezl dělo s drážkovanou hlavní, která projektil za letu stabilizovala, jediný granát s nárazovým zapalovačem teoreticky mohl zapálit a zničit jakoukoli dřevěnou loď. Teorie se už v roce 1853 potvrdila bitvou u Sinopu, v níž ruská eskadra částečně vyzbrojená novými děly deklasovala tureckou flotilu a poslala éru dřevěných lodí do historie. Na situaci reagovali v roce 1859 Francouzi železným paroplachetníkem La Gloire, za několik let měli železné lodě všichni a námořní zbrojení dostalo charakter souboje „pancíř versus dělo“. Protože se dostřel i kadence děl exponenciálně zvýšily a lidský odhad už k přesné palbě nestačil, štáby musely řešit otázku přesného zaměření. Zdviženou rukavici opět zvedli Francouzi a zavedli metodu z kategorie „pokus-omyl“. Pokud byla rána příliš dlouhá, náměr se snížil (a naopak), což se opakovalo tak dlouho, než se podařil zásah. Po pravdě řečeno, nebyl to zrovna ideální systém. Tak třeba na sklonku 19. století se britské lodě coby tehdejší světová námořní jednička mohly pyšnit s pravděpodobností zásahu pouhých 30% - a to se běžně cvičně střílelo jen na vzdálenost dva kilometry! Američané proto zkusili použít stadimetr, přístroj podobný sextantu, který ještě neměřil vzdálenost, ale úhly. Při znalosti základních geometrických rovnic a rozměrů nepřátelských lodí to však stačilo, aby se dala spočítat aspoň přibližná vzdálenost cíle. Ačkoli ani stadimetr rozhodně nebyl žádnou „hitparádou“, jeho použití bohatě stačilo na vítězství v bitvě u Santiaga v roce 1898, v níž Američané snadno rozstříleli španělskou flotilu. Jenže později se ukázalo, že pravděpodobnost zásahu se pohybovala kolem 2 % (u Španělů ovšem nula) a hledalo se dál. S další metodou přišel britský kapitán Percy Scott, který z obyčejného dalekohledu sestrojil primitivní měřící přístroj. Tím se otevřela cesta k použití vynálezu profesora Barra z roku 1891, totiž ke koincidenčnímu dálkoměru. V podstatě se jednalo o obdobu triedru, jehož dva objektivy byly od sebe vzdálené 3 metry. Jednotlivé objektivy se pak natáčely tak dlouho, než se pozorovateli v okuláru slil dvojitý obraz cíle do jedné siluety. Pak už bylo vše snadné, protože vzdálenost se odečetla z ocejchované stupnice. Jenže i toto zdánlivě konečné řešení mělo své mouchy. Zaměření dálkoměrem i při nejlepší optice trpělo odchylkou kolem 2 %, což znamenalo, že na vzdálenost 20 km granáty létaly s přesností plus-mínus půl kilometru. V praxi bylo přirozeně ještě hůř, protože do hry vstoupilo kolébání lodi, vítr a někdy i mlha nebo noc. A tak se začalo se zdánlivými, leč důležitými maličkostmi. Stanoviště řízení palby se přestěhovalo z můstku na stožár, pro noční boj dostaly lodě světlomety a na světě se objevily analogové počítače, které uměly počítat se silou větru. Přesto se pravděpodobnost zásahu příliš nezvýšila, a tak řada odborníků preferovala taktiku zvanou „žebřík“. O co šlo? Jedna dělová věž vypálila asi 200 metrů před vypočtený cíl, druhá přímo na něj a třetí 200 metrů za něj. Pokud střely dopadly jinam, přišly na řadu korekce, které se opakovaly tak dlouho, než byl cíl tzv. zarámován a pak došlo na hromadné salvy. Jenže praxe byla trochu složitější, protože protivník samozřejmě nestál na místě a zuřivě kličkoval. Vlastně se dá říci, že námořní dělostřelecký souboj v první i druhé světové válce připomínal souboj dvou vlaků vzdálených od sebe i desítky kilometrů, přičemž každý vlak jel rychlostí kolem 50km/h a nikdo neměl ponětí, jakým směrem se v příští vteřině vydá. I ty největší obrněnce totiž vynikaly neuvěřitelnou hbitostí; např. japonské obří bitevní lodi Jamato k otočce o 360 stupňů stačil jen necelý trojnásobek její délky. Připočteme-li k tomu fakt, že jistou dobu trvalo, než granát k nepříteli doletěl (např. na 30 km asi minutu), můžeme prohlásit, že na moři stále platilo staré úsloví „good gunner is born not made“ (dobrý dělostřelec se rodí, ne dělá). A při tom zůstalo, i když se v druhé světové válce objevily první dělostřelecké radary. A tak dále a tak dále. Snad to pro základní orientaci stačí.
  4. Něco z historie

    A tak sem taky dám něco ze svý dílny. Snad to nikomu nebude moc vadit. North Carolina, 1. díl: https://www.stoplusjednicka.cz/bitevni-lod-north-carolina-jizanska-kraska-z-oceli-1 North Carolina, 2. díl: https://www.stoplusjednicka.cz/bitevni-lod-north-carolina-jizanska-kraska-z-oceli-2 North Carolina, 3. díl: https://www.stoplusjednicka.cz/bitevni-lod-north-carolina-jizanska-kraska-z-oceli-3 Příjemnou zábavu.
  5. Soutěž: Neděle 22.7.2018 v 9:00 o 7x CCT

    Já dostal 50 vlajek Ubrus (nebo tak nějak). Nutno však podotknout, že ve hře byl bezkonkurenčně první Vojcek, pak hódněééé dlouhóóó nikdo, pak já a nakonec ten zbytek.
  6. Něco z historie

    Čirou náhodou je ode dneška v trafikách za pár korun k mání časopis věnovaný Royal Navy v druhé světové válce, obsah zde: https://www.epublishing.cz/vojska-c-35
  7. Otázky a odpovědi

    Houby by se stalo, to je naprostá pravda. A nejspiš i hráčů by bylo dost, protože do tieru 5 to funguje úplně v pohodě. Jenže věc má svou finanční stránku. "VISA warriors" by přišli o snadnou kořist. Takže je jasný, že přes to vlak nepojede.
  8. Zuiho

    Tož ono na Zuiho nemusí být ani ta Independence. Bohatě stačí Bogue s vyskillovaným kapitánem, prostá početní převaha v letkách udělá svý a nedá se s tím dělat vůbec nic. Vím to dobře - mám na Bogue devatenáctibodovýho kapitána...
  9. Vlhká zpovědnice

    Jen si zahrávejte, mládenci. Však oni vám místní Brouci Pytlíci vysvětlí, že kdo Hermelinem neustřílí Iowu, je prostě retard a může hrát leda tak gorodky. Protože oni tu Iowu Hermelinem samozřejmě i vytorpěj.
  10. Frustrace z bitev s +2 Tiery

    A to já bych s Prďochem do jisté míry docela souhlasil. Taky jsem si všiml, že poslední dobou je počet EDIT v "mém" týmu podezřele vysoký, zatímco na druhé straně stojí jeden profík vedle druhého. A stejně jako Prďoch mám podezření, že se jedná o blahovůli Wargamingových bohů, kteří se právě pomocí mm a rng snaží zvýhodnit borce s bezednou kreditkou. Ono to totiž dává dobrý obchodní smysl - pokud budou tvrdě platící hráči dostávat nářez od EDIT, může je to přestat bavit, začnou hrát něco jinýho a finanční pramínek vyschne.
  11. Statistika obsahu kontejnerů

    Checheche, tož se taky podělím. Já dostal superkontejner naposled někdy o Vánocích a byl v něm nějakej superčmoud pro torpédobrce úrovně 6+, který jsem nikdy neměl.
  12. Vlhká zpovědnice

    Tož útěku se nedivím - ono je s letadlovkou přece jenom o kapánek lepší bojovat letadlama než sekundárama. Ani se nedivím tomu, že neuhrál nic. Jestli má s CV odehráno 600 bitev a je někde na tieru 7, tak má nejspíš málo vyskillovanýho kapitána. V tom je CV nemilosrdná. Pokud člověk nemá MINIMÁLNĚ jedenáctibodovýho kapitána a nehraje proti ní vyloženej idiot, může leda paběrkovat a spíš ani to ne a v půlce hry je bez letadel. Což ovšem samozřejmě neomlouvá jeho blbý kecy.
  13. Aktualizace 0.7.3 - Vesmírné bitvy

    Zkusil jsem a - ne. Připadal jsem si, jako bych hrál ruskej dvoukorunovej automat na kolotoči v osmdesátých letech.
  14. Ryujo

    To se stává s Indepence dost často. Třeba dneska mě to hodilo do týmu: já s Bogue, kolega s Independece a proti nám stejná sestava. Kolega nejevil zájem o spolupráci, nepřítel spolu naštěstí taky nekooperoval, tož jsem zahájil hlídku. No a jasně - na mě se vyřítili stíhači z Indy a aby taky ne - byl jsem pro ně snadná kořist. Tož jsem zdrhal, co to šlo a boj jsem přijal až nad společností asi pěti našich udatnejch kempinkovej hráčů v bitevkách a křižnících, takže hošan přišel o všechno a já kupodivu o nic. No a co se nestalo? Borec nasadil druhou letku stíhačů a - přišel o ně ve stejným místě! Tož hlásím v chatu kolegovi, že nepřátelská Indepence nemá stíhače, jako že může lovit bombarďáky. A co kolega udělal? Do minuty přišel o všechny stíhače nad smečkou nepřátelskejch bitevek.... Jojo, hrát s Indepence, to už je snad diagnóza nebo co...
  15. Filmy s námořní tematikou

    Mno, když už se tu bavíte o filmech s námořní tématikou, před časem jsem zafušoval do řemesla Mirce Spáčilové a na jeden ponorkovej film spáchal jakýsi pokus o veselou silvestrovskou recenzi: http://www.radiodixie.cz/clanek/operace-spodnicka-aneb-torpedovali-jsme-autak-kapitane Tož příjemnou zábavu přeju!
×