Něco jsem našel:
Námořník bez moře je jako pilot bez nebe. České území má tu nevýhodu, že leží uprostřed Evropy. Krajina je to bezesporu krásná, ale něco tomu chybí. Je to moře. Český námořník je pojem na první pohled nesmyslný, ale přesto ve světě rozšířený. Když nemůže moře k Čechům, musí jít Čech k moři.
Čechy podvědomě trápí jeden zásadní mindrák. Nemáme moře. Nejeden dobrodruh si na silném proudu Vltavy nebo Labe představoval, jak pluje v nekonečnosti moře a oceánu. Většinou v životě platí, že když něco nemáš, chceš to ještě víc. U moře to funguje dvojnásobně. Proto není překvapením, že české námořníky bychom v mezinárodních vodách nehledali dlouho. Existuje i posádka, kde uslyšíte jenom češtinu a slovenštinu.
Čeští námořnící za první světové války
Na březích Jadranského moře ve městě Pula byl hlavní přístav rakousko-uherského námořnictva. Na začátku 20. století byla u námořnictva velká poptávka po kvalifikovaných odbornících v oborech jako inženýři, potápeči a lékaři. Zde se začala psát historie českého námořnictví.
Před první světovou válkou celkem 10 % posádky tvořili Češi. Celkově to znamenalo až 6 tisíc mužů. Ti zastávali funkce radiotelegrafistů, dělostřelců, ale i hudebníků. Oproti domácím Chorvatům jsme sice byli v menšině, ale o to kvalifikovanější funkce jsme vykonávali. Česká stopa v rakousko-uherském námořnictvu byla tedy velmi zásadní.
Československá námořní plavba
Námořní lodě se pod československou vlajkou plavily jen dva roky po založení samostatného Československa. Škuner Kehrwieder se jmenovala úplně první vlajková loď nově vzniklého státu. Státní vlajka na lodi, která nemá své mořské pobřeží? Přirozenou otázku řešila mírová Versaillská smlouva a Barcelonská deklarace, kde se podobná výjimka povolila. Na papíře se tak stala Praha mořským přístavem, ale reálně si Československo pronajalo na 99 let přístavy v Hamburku a Štětíně.
Během komunismu byl založen státní podnik zahraničního obchodu, který se soustředil také na námořní provoz a obchod. Později Československá námořní plavba, mezinárodní akciová společnost. Ta využívala obchodu hlavně do zemí jako Kuba nebo Čína. Protože Čína nebyla členem OSN, nemohla se ani podílet na lodním obchodu. Vyráběla tedy lodě pro Československou námořní plavbu. Tím jsme se v jednu chvíli stali největší obchodní námořní flotilou na světě. Když se Čína v roce 1960 připojila do OSN, lodě se musely vrátit. V roce 1984 mělo Československo 14 námořních lodí: Košice, Vítkovice, Blaník, Sitno, Radhošť, Kriváň, Praha, Mír, Bratislava, Třinec, Orlík, Slapy, Lipno a Ostrava
Čeští námořníci dnes?
Jako žert může působit fakt, že lze na hladině mořských vod narazit na námořní posádku dopravní lodě, kde se mluví pouze česky. Čtyři posádky německého rejdařství MST to tak mají. Od kapitána až po stewardy na nich najdeme Čechy a Slováky. Posádky ostatních lodních společností jsou většinou smíšené.
Na italských lodích jsou Čechoslováci na vyšších důstojnických pozicích a nižší pozici zastávají muži z Ukrajiny. Celkově bychom aktuálně našli něco kolem 15 dopravních lodí, kde lze zaslechnout český jazyk. To jen potvrzuje, jak velký zájem a dobré schopnosti mohou námořníci bez moře nabídnout.
