Jump to content

dadasan789

Privateer
  • Content Сount

    207
  • Joined

  • Last visited

  • Battles

    9924
  • Clan

    [R_R]

1 Follower

About dadasan789

  • Rank
    Chief Petty Officer
  • Insignia

Recent Profile Visitors

734 profile views
  1. dadasan789

    Itálie

    Giulio Caesare Giulio Caesare Třída bitevních lodí Giulio Caesare byla navržena před První světovou válkou a jednalo se o lodě se standardním výtlakem 25 086 tun se silnou výzbrojí. Konstrukčně tato třída částečně vycházela z předcházejícího typu Dante Alighieri, ale uspořádání dělových věží hlavní baterie bylo poněkud jiné. Třída sestávala ze tří jednotek - Giulio Caesare, Conte di Cavour a Leonardo da Vinci, ale poslední z nich se akcí Druhé světové války nedočkala, neboť v roce 1916 došlo na její palubě k výbuchu munice právě když kotvila na základně v Tarentu. I přes několikaleté pokusy o její vyzdvižení a opravu byla nakonec v roce 1923 sešrotována. Naopak první dvě lodě prošly v meziválečném období natolik rozsáhlými modernizacemi, že mohly směle konkurovat moderním bitevním lodím, ačkoli byly poněkud menší. Bitevní loď Giulio Caesare byla postavena v loděnicích Cantieri Odero, Sestri Ponente v Janově. Zde byl 24. června roku 1910 položen kýl. Stavba probíhala rychle a 15. října 1911 byl trup spuštěn na vodu, nicméně poté se práce zpomalily a loď byla dokončena a uvedena do služby až 14. května 1914.
  2. dadasan789

    Itálie

    BB Roma BB Roma klikni a uvidíš celý članek Roma byla italská bitevní loď, postavená pro italskou Regiu Marinu v průběhu druhé světové války. Loď patřila do druhé dvojice (Roma, Impero) bitevních lodí třídy Vittorio Veneto. Její sesterská loď Impero však nebyla nikdy dokončena. Washingtonská námořní smlouva stanovila omezení pro výstavbu námořnictev všech zemí, které se zapojily do první světové války. Vzhledem k zániku Rakouska-Uherska přišla Itálie o svého námořního rivala a disponovala tak na evropské poměry značným námořnictvem. Italskou námořní nadvládu ohrožoval jiný nepřítel a věčný nepřítel – Francie. Washingtonská námořní smlouva se snažila snížit konkurenční boj mezi oběma zeměmi nastavením stejných omezení z hlediska výzbroje a výtlaku. Francouzská vláda nebyla s těmito limitacemi spokojena, a tak spustila v roce 1932 na vodu bitevní loď Dunkerque a později také Strasbourg. Washingtonská smlouva z tohoto a řady dalších důvodů selhala. Smlouva byla brzy zrušena a Itálie tak mohla v roce 1940 dokončit své první dvě bitevní lodě třídy Littorio.
  3. dadasan789

    Významné bitvy minulého století

    Zkáza svazu Z
  4. dadasan789

    Významné bitvy minulého století

    Bitva o Leyte řijen 1944 část 2
  5. dadasan789

    Významné bitvy minulého století

    Bitva o Leyte řijen 1944 čast 1 .
  6. dadasan789

    Významné bitvy minulého století

    Bitva na Bajkalském jezeře Sto let uplynulo od jediné námořní bitvy vedenou výhradně Československým loďstvem.
  7. dadasan789

    Významné bitvy minulého století

    Bitva u ostrova Savo
  8. dadasan789

    Významné bitvy minulého století

    Konvoj PQ – 17
  9. dadasan789

    Významné bitvy minulého století

    Útok na Tarent
  10. dadasan789

    Významné bitvy minulého století

    Bitva v zátoce císařovny Augusty
  11. dadasan789

    Významné bitvy minulého století

    vše možné a nemožné na mořích a oceánech
  12. dadasan789

    Něco z historie

    Dnes trochu větší kaliber - BB Tirpitz
  13. dadasan789

    Kriegsmarine

    Tirpitz Bitevní loď Tirpitz byla sesterskou lodí slavné lodi Bismarck. Jednalo se o ty nejlepší bitevní lodě, které kdy byly v Německu postaveny a mnoho lidí a fanoušků se domnívá, že to byly nejlepší bitevní lodě vůbec. Proti tomu může mluvit snad jen to, že byly obě v průběhu války nakonec potopeny. Zajímavý je i kontrast jejich osudů - zatím co Bismarck prožila krátkou avšak velice intenzivní kariéru, válečná služba Tirpitz byla jedna z nejméně aktivních ze všech bitevních lodí Druhé světové války. To bylo způsobeno značnou měrou také tím, že se Hitler tento skvost německého válečného námořnictva snažil uchránit před zničením početnou britskou flotilou. Jediné vystoupení její sesterské lodi Bismarck totiž udělalo na britskou admiralitu takový dojem, že se Tirpitz stala do konce války pronásledovanou lodí. Tirpitz byla stavěna Kriegsmarinewerft ve Wilhelmshavenu a byla pojmenována po někdejším císařském admirálovi a ministru války Alfredovi Tirpitzovi. Kýl byl položen 2. listopadu 1936, trup byl spuštěn na vodu 1. dubna 1939 a loď byla uvedena do služby 25. února 1941. Třída Bismarck byla první třída bitevních lodí postavená v Německu po První světové válce s výzbrojí odpovídající tehdejším standardům na bitevních lodích. Hlavní baterii tvořilo osm děl SKC/34 ráže 380 mm (14,96"/52 cal) uložených ve čtyřech dvojvěžích Dreh LC/38. Dvě věže na přídi a dvě na zádi. Maximální odměr věží činil +/-145°, a rychlost otáčení byla 5° za sekundu. Hlavně, vyrobené v Kruppových závodech, o hmotnosti 111 tun (včetně nabíjecí komory) měly 90 drážek a pálily projektily o hmotnosti 800 kg na vzdálenost 36,5 km (max). Úsťová rychlost byla 820 m/s a rychlost palby se pohybovala mezi 2,3 - 3 ranami za minutu. Hlavně měly maximální náměr 30° a při této elevaci byl dostřel projektilů typu AP (protipancéř) přes 38 km a dopadová rychlost 462 m/s. Ještě na vzdálenost 27 km byla udávána průraznost těchto projektilů u bočního pancéře 304 mm. Sekundární výzbroj pak tvořilo 12 děl SKC/28 ráže 150 mm (5,9"/55 cal) uložených v šesti dvojvěžích typu Dreh LC/34 - tři na každém boku lodi. Tyto kanóny střílely projektily o hmotnosti 45,3 kg na vzdálenost 23 km při maximálním náměru 40° kadencí 6-8 ran za minutu. Odměr věží činil +/- 80°. Protiletecká baterie čítala 16 děl SKC/33 ráže 105 mm v osmi dvojvěžích a velký počet kanónů ráže 37 mm a 20 mm. Původně (kolem roku 1942) byla Tirpitz vyzbrojena 30 kanóny ráže 20mm/65, ale později byla přezbrojena šestnácti čtyřkanónovými komplety L38 Vierlige ráže 20mm a 16 samostatně uloženými kanóny ráže 20mm. V roce 1942 byly též instalovány dva čtyř-tubusové torpédomety ráže 533 mm (21"). Loď nesla až čtyři průzkumné hydroplány Arado AR 196 vypouštěné ze dvou katapultů umístěných mezi komínem a zadní nástavbou. Stejně jako Bismarck byla i Tirpitz vybavena radarem. Velký důraz byl kladen na ochranu a tak byl hlavní pancíř vyroben, stejně jako u její sestry, ze speciálně vyvinuté oceli Wotan, která byla mnohem odolnější než například britská pancéřová ocel Vickers. Boční pancéř měl v horní části tloušťku 320 mm a směrem dolů se zužoval na tloušťku 263 mm. Horní paluba měla tloušťku 49,7 mm a hlavní pancéřová paluba měla tloušťku 120-79,7 mm. Přední příčné přepážky byly silné 220 mm. Čelní pancéř věží hlavní dělostřelecké baterie měl tloušťku 358 mm, boky a stropy věží byly 203-127mm silné. Barbety byly pancéřovány pancéřem o síle 342mm a velitelská věž pancéřem tloušťky 358 mm. Loď pohánělo 12 vysokotlakých kotlů Wagner ve kterých byla pára pod tlakem 55 kg/cm2 při teplotě 475 °C. Kotle byly umístěny v šesti oddělených kotelnách. Tři parní turbíny Brown-Boveri s redukčním systémem otáčely lodními šrouby a celkový výkon soustrojí překračoval 150 00 koňských sil, což umožňovalo lodi plout rychlostí až 30 uzlů (maximální rychlost dosažená v rychlostních testech). Manévrování zajišťovalo zdvojené kormidlo. Po svém uvedení do služby prošla Tirpitz testy pohonného systému a zbraňových systémů a na podzim 1941 vyplula na svoji první misi. V září 1941 ze připojila ke svazu německých válečných plavidel, který právě prováděl blokádu ruského loďstva v Baltském moři. Poté se loď přesunula k pobřeží Norska a 6. března 1942 dostala rozkaz zaútočit na konvoje PQ-12 a PQ-8. Tirpitz nenavázala kontakt a vrátila se zpět, avšak hned druhý den byla napadena palubními letouny z britské letadlové lodi Victorious. Mohutná protiletadlová palba útok odvrátila a loď vyvázla bez vážnějších poškození. Dne 26. dubna 1942 provedli Britové mohutný nálet na Tirpitz kotvící v norském fjordu nad Trondheimem. Loď však nebyla zasažena. Další útok na britský konvoj PQ-17, tentokrát v rámci operace nesoucí název Rösselsprung, měl být proveden 4. července 1942. Respekt z bitevní lodi Tirpitz, však vedl Brity k tomu, že odvolali doprovod a konvoj rozpustili. Rozptýlené lodě se staly snadným cílem pro německé letouny a ponorky. Když Tirpitz doplula do oblasti opět nenašla žádný konvoj a proto se vrátila zpět na základnu. V operaci nazvané Sizilien (Sicílie), která měla za cíl dobytí Špicberků, se k Tirpitz připojila bitevní loď Scharnhorst a devět torpédoborců. Operace začala 6. září 1943 ostřelováním pobřeží. Dne 22. září 1943 se pak podařilo britským miniponorkám X-6 a X-7 naklást pod trup lodě Tirpitz nálože a těžce ji poškodit. Výbuch posunul turbíny z jejich ložiště a poškodil hřídele a kormidla. Ruské letectvo se pak neúspěšně pokusilo 11. února 1944 napadnout Tirpitz. Teprve 3. dubna 1944 se podařilo britským palubním letounům typu Barracuda v překvapivém náletu loď vážněji poškodit. Britská výzvědná služba později získala informace o kotvišti Tirpitz a britské letectvo s cílem jednou provždy zničit tuto loď vyslalo letku bombardérů Lancaster 32. perutě RAF s pumami Tallboy o hmotnosti 5 000 kg. Nálet byl proveden 15. září 1944 a ačkoli žádný z letounů nedosáhl čistého zásahu, bomby explodující v těsné blízkosti trupu lodě způsobily další škody. Měsíc nato pak byla Tirpitz odvlečena k Tromsö, kde měla sloužit jako dělostřelecká baterie. Aby se zabránilo převrhnutí poškozené lodě, byl pod trup nahrnut písek. Druhý nálet s Lancastery a pumami Tallboy provedli Britové 29. října 1944, ale všechny pumy šly kvůli špatnému počasí mimo. Teprve třetí nálet, který se uskutečnil 12. listopadu 1944 byl úspěšný, Tirpitz byla zasažena třemi pumami Tallboy a několik jich explodovalo v těsné blízkosti. Přestože stála na písečném náspu loď se převrátila a potopila. Vrak byl pak v letech 1948 - 57 na místě rozřezán a sešrotován. Technicko-Taktická Data: Celková délka 251 m Délka mezi svislicemi 241 m Šířka 36 m Ponor 8,7 m Výtlak standardní 42 900 t Výtlak maximální 52 600 t Výzbroj 8 x 380 mm (4x2) 12 x 150 mm (6x2) 16 x 105 mm AA 16 x 37 mm AA 12 x 20 mm AA (později 50-58 x 20 mm) Max. rychlost 29 uzlů Pohon 12 kotlů Wagner 3 parní turbíny Brown-Boveri Výkon 101 430 kW (150 175 ks) Počet šroubů 3 Zásoba paliva 8 780 t Akční rádius 8 100 nám. mil při 19 uzlech Posádka 2 400 mužů (maximum v průběhu války 2650) Uvedena do služby 25. února 1941 Potopena / vyřazena 12. listopadu 1944
  14. dadasan789

    Ponorky

    Třída Kaidai Délka maximální 97,7 m Šířka 7,8m Ponor standard 4.8 m Výtlak vynořená 1 720 t Výtlak ponořená 2 300 t Maximální ponor 60m Výzbroj 6 × TT 533mm (4p,2z), 14 torpéd, 1 × 127mm, 1 × 25mm Pohon 2 × diesel 6 000 Hp, 2 × electro 1 800 Hp, 2 hřídele Dosah 10 800Nm/10 knt Rychlost vynořená 20 knt Rychlost ponořená 8,5 knt Posádka max.60 Postavené ponorky35 Třída Kaidai patřila mezi jedny z prvních japonských oceánských ponorek, jejichž konstrukce se odvíjela od německých ponorkových křižníků z První Světové války. Právě tyto ponorky tvořily před válkou základ ponorkové flotily, zejména na japonské poměry početná podtřída Kaidai (KD) 3. Sama KD 3 byla sice na počátku Druhé Světové války zastaralá a v polovině roku 1942 byla přesunuta k výcviku posádek, přesto však jejích 9 ponorek potopilo 23 plavidel, zejména nizozemských nákladních lodí ve vodách okolo holandské Východní Indie. Zároveň byly ztraceny jen 2 ponorky, jednu potopil HMS Jupiter a druhášla ke dnu při nehodě ještě před válkou. Další rozšíření série Kaidai představovala celkově o něco menší KD 4, která se od předchozích plavidel lišila i redukovaným počtem torpédometů na přídi. Celkem 2 tyto ponorky (3. se potopila před válkou) potopily 11 lodí a další poškodily, to vše za cenu ztráty jedné z nich vinou torpéda z ponorky HMS Triton. V roce 1932 do flotily přibyly 3 ponorky třídy Kaidai 5 s novým palubním dělem ráže 100mm a silnějším trupem, umožňujícím ponor do 70 metrů. 2 ponorky, které se dožily začátku války, potopily každá po 7 plavidlech. Ponorka I-165 této třídy byla ke konci války přizpůsobena k dopravě Kaitenů, řízených torpéd, avšak na své první misi u Saipanu byla těsně před koncem války potopena. Druhá, I-166 padla za oběť ponorce HMS Telemachus. KD 6 disponovala výkonnějšími motory a dosahovala rychlosi až 23 uzlů, což byl ve své době rekord, který překonaly jen další japonské ponorky. 8 lodí této třídy si mimo jiné připsalo potopení 2 letadlových lodí, Yorktownu a Liscombe Bay, zároveň ale žádná nepřežila válku. I-70 se také stala první válečnou lodí (nepočítaje miniponorky), která byla potopena, konkrétně hned 3 dny po útoku na Pearl Harbor letadly z USS Enterprise. Závěrečnm rozšířením byla třída KD 7, která do služby vstoupila až po zahájení války. Novinkou byla změna výzbroje, kterou bylo jednak soustředění všech 6 torpédometů na příď a také nové palubní dělo ráže 120mm. Z celkem 10 lodí se ale 7 potopilo do roka od spuštění a vodu a konce války se žádná nedočkala. Významnějších úspěchů dosáhla jen I-176, která potopila ponorku USS Corvina a poškodila těžký křižník USS Chester.
  15. dadasan789

    Něco z historie

    Další článek k počtení Britská třida Porpoise
×