Jump to content

dadasan789

Beta Tester
  • Content Сount

    150
  • Joined

  • Last visited

  • Battles

    8332
  • Clan

    [R_R]

1 Follower

About dadasan789

  • Rank
    Petty Officer
  • Insignia
    [R_R]

Recent Profile Visitors

416 profile views
  1. dadasan789

    Něco z historie

    Francie BB tier IV. Courbet
  2. dadasan789

    Francouzské námořnictvo

    Courbet Bitevní lodě Courbet byly vyprojektované a postavené v období před První světovou válkou. Jednalo se o první francouzské dreadnoughty a třída měla původně čtyři jednotky - Courbet, France, Jean Bart (pozor, neplést si s Jean Bart postavenou v roce 1940) a Paris. Služby ve Druhé světové válce se dočkaly jen dvě lodě - Courbet a Paris. Bitevní loď France najela v srpnu 1922 na nezmapovaný podvodní útes a potopila se v zálivu Quiberon a Jean Bart byla ještě v roce 1938 demilitarizována a přestavěna na školní loď. Bitevní loď Courbet byla postavena v loděnicích Arsenal de Brest. Dne 1. září 1910 byl položen kýl, za rok nato 23. září 1911 byl trup spuštěn na vodu a loď byla uvedena do služby 19. listopadu 1913. Původní vzhled lodi z roku 1913 Loď se vyznačovala klasickou koncepcí Dreadnoughtu z předválečného období. Děla hlavní ráže měla uložena v šesti dvojvěžích, přičemž dvě byly umístěné na přídi, dvě na zádi a dvě byly umístěny mimo osu lodě vedle sebe uprostřed trupu. Na lodi bylo instalováno dvanáct děl ráže 305 mm (12"/45) Model 1906. Věž I byla umístěna 9,3 metru nad čárou ponoru a její pole střelby činilo 270°, věž II byla ve výšce 11,5 metru nad čárou ponoru a její palebné pole mělo rozsah 280°. Následovala velitelská věž a první dva komíny a za nimi byly na bocích ve výšce 7,6 metru od vodní hladiny umístěny věže č. III a IV s palebným polem rozsahu 180°. Poslední dvě věže měly opět odměr v rozsahu 280° pro věž č. V a 270° u věže č. VI. Kadence 12" děl se pohybovala mezi 1,5 - 2 ranami za minutu. projektily o hmotnosti 432kg (APC) resp. 308kg (HE) pálila do vzdálenosti 26 300 metrů při maximální elevaci hlavně 23°. Minimální náměr činil -5°. Děla sekundární baterie byla uložena v pancéřových kasematech po bocích trupu. Jednalo se o 22 děl ráže 140 mm (5,5"/55) Model 1910. Další výzbroj tvořila čtyři děla ráže 47 mm a čtyři podhladinové torpédomety ráže 450 mm (byly demontovány v letech 1927-29). V roce 1928 byla instalována dvě protiletecká děla ráže 45mm a v roce 1935 byla přidána ještě čtyři protiletecká děla ráže 75mm Model 1927. Zásoba vezené munice činila 100 kusů projektilů ráže 305 mm pro každé dělo a 275 projektilů ráže 140 mm na hlaveň. Boční pancéřový pás umístěný na čáře ponoru byl vysoký 5 metrů (z toho 2,36 metrů bylo nad hladinou) a začínal na přídi a končil 5 metrů před zádí. V nejsilnějším bodě měl tloušťku 270 mm a na koncích se zužoval na 180 mm. Nad ním byl ve středu lodě umístěn další pás sahající až k horní palubě. Pancéřová citadela lodě měla tloušťku 180 mm. Věže hlavní baterie chránil pancéř tloušťky 270 mm a to jak čela, tak na boky. Barbety a velitelská věž měly stěny silné 300 mm. Proti shora dopadajícím projektilům a pumám byla loď chráněna třemi pancéřovými palubami o síle 70mm, 50mm a 30mm (od spodní paluby). Hnací systémy tvořilo 24 kotlů Niclausse, pod kterými se topilo uhlím a 4 parní turbíny Parsons. Výkon strojů činil 28 000 koňských sil a maximální rychlost byla 20 uzlů. V roce 1929 byla Courbetv La Seyne modernizována a uhlové kotle byly nahrazeny malými bubnovými kotli vytápěnými naftou, původně určenými pro nikdy nedostavěné lodě třídy Normandie. Výkon soustrojí se zvýšil na 43 000 koňských sil a při rychlostních testech bylo dosaženo rychlosti 21,5 uzlu. Bitevní loď Courbet po přestavbě Bitevní loď Courbet byla veteránem První světové války a ve dvacátých a třicátých letech byla modernizována. Při modernizaci byl především vyměněn pohonný systém a byly instalovány protiletecké zbraně a nové systémy řízení palby. V roce 1939 byla loď modifikována na školní a v roce 1940 byla zapůjčena britské Royal Navy. Zpět ke "Svobodné francouzské flotile" byla přičleněna později jako plovoucí protiletecká baterie. Courbet byla spojenci úmyslně potopena 9. června 1944 při operaci Overlord (vylodění v Normandii), aby vytvořila vlnolam. Technicko-Taktická Data: Celková délka 168 m Délka při čáře ponoru 165 m Šířka 27 m Ponor 9 m Výtlak standardní 22 189 t Výtlak maximální 25 850 t Výzbroj 12 x 305 mm (12"/45) Model 1906 22 x 140 mm (5,5"/55) Model 1910 4 x 47 mm AA 4 x torpédomety 450 mm Pancéřování - bok 270 mm - 180 mm Pancéřování - paluba 70mm + 50mm + 30mm Pancéřování - věže hlavní baterie 270 mm Max. rychlost 20 uzlů Pohon 24 x uhlové kotle Niclausse / naftové kotle small tube (po r. 1929) 4 x turbíny Parsons Výkon 43 000 SHP Zásoba paliva 906 - 2 706 tun uhlí / 310 tun nafty Akční rádius 4 200 námořních mil při 10 uzlech Posádka 1 085 mužů Zařazena do služby 19. listopadu 1913 Vyřazena ze služby / potopena 9. června 1944
  3. dadasan789

    Něco z historie

    Německý křižník Blücher Blücher
  4. dadasan789

    Kriegsmarine

    Blücher Křižník Blücher byl druhou jednotkou třídy Admiral Hipper - těžkých křižníků se standardním výtlakem 14 000 tun. Byl postaven v Kielu firmou Deutsche Werke, která položila jeho kýl 15. srpna 1936. Trup byl spuštěn na vodu 8. června 1939 a loď byla dokončena a uvedena do služby 20. září 1939. Jednalo se o poměrně kvalitní křižník s adekvátní pancéřovou ochranou a silnou výzbrojí. Hlavní baterie sestávala z osmi děl ráže 203 mm (8"/60), které byly vyrobeny v Kruppových závodech a byly velice přesné. Hlaveň dlouhá 60 ráží a vysokorychlostní munice umožňovaly dlouhý dostřel okolo 33,5 kilometru při kadenci 4-5 ran za minutu. Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct děl ráže 105 mm (4,1"/65) uložených ve dvojvěžových systémech. Děla měla vysoký úhel náměru (až 80°) a to jim umožňovalo útočit také na letouny. Proto byly věže umístěny tak, aby mohly rotovat v rozsahu celých 360° a kanóny používaly zápalné fragmentační protiletecké šrapnely. Protileteckou výzbroj tvořilo dvanáct kanónů ráže 37 mm a osm kanónů ráže 20 mm. Křižník byl mimo jiné vyzbrojen dvanácti torpédomety ráže 533 mm (21") ve čtyřech tříhlavňovch kompletech. Hnací systémy byly u jednotlivých lodí této třídy různé a u křižníku Blücher to bylo dvanáct vysokotlakých kotlů Wagner a tři turbíny SR Deschimag. Loď měla tři lodní šrouby a dosahovala rychlosti více než 32 uzlů. Z katapultu umístěného uprostřed trupu startoval průzkumný hydroplán, ale loď byla vybavena také radarem FuMO-27. Válečná kariéra křižníku Blücher byla jednou z nejkratších mezi všemi plavidly účinkujícimi na scéně Druhé světové války. Jeho uvedení do služby se značně zdrželo různými úpravami a krutá zima roku 1939 zdržela jeho vyplutí ze severoněmeckého Kielu až do jara 1939. Blücher kromě cvičení prakticky nikdy nevystřelil z děl hlavní baterie. Když v dubnu 1940 započalo "Norské tažení", plul Blücher v čele invazního svazu s cílem obsadit hlavní město Norska - Oslo. Norská pobřežní baterie však křižník těžce poškodila a torpéda odpálená z pobřežních torpédometů jej rychle poslala ke dnu. Blücher byl potopen 9. dubna 1940 u Kaaholmu přičemž zahynula velká část jeho posádky. Technicko-Taktická Data: Délka celková 205,9 m Délka při čáře ponoru 194,2 m Šířka 21,3 m Ponor 5,83 m Výtlak standardní 14 247 t Výtlak maximální 18 208 t Výzbroj 8 x 203 mm (4x2) 12 x 105 mm AA (6x2) 12 x 37 mm AA (6x2) 8 x 20 mm AA (8x1) 12 x 533 mm torpédomety (4x3) Pancéřování bok 70-80mm, horní paluba 12-30mm, hlavní pancéřová paluba 20-50mm, veže hl. baterie 70-105mm, velitelká věž 50-150mm Max. rychlost 32,5 uzlu Pohon 12 kotlů Wagner 3 turbíny SR Deschimag Výkon 133 631 ks Počet šroubů 3 Zásoba paliva 3 050 t Akční rádius 6 500 nm. při 17 uzlech Letouny 3 Katapulty 1 Posádka 1 600 mužů Uvedena do služby 20. září 1939 Potopena / vyřazena 9. dubna 1940
  5. dadasan789

    Něco z historie

    IJN Takao - Těžký křižník Japonského císařství
  6. dadasan789

    IJN - Imperial Japanese NAVY

    IJN Takao Třída Takao doplňovala předchozí čtveřici těžkých křižníků třídy Myoko a spolu s nimi měla tvořit protiváhu americkému zbrojnímu programu First Cruiser Bill z roku 1924. Původně měly být postaveny čtyři jednotky velmi podobné třídě Myoko, ale později bylo rozhodnuto provést zásadní změny v ochraně i výzbroji. Koncepce nových japonských křižníků byla schválena v březnu 1927 a vycházela z předcházející třídy. Lišila se především novými kanóny ráže 203 mm, vylepšeným pancéřováním muničních skladů, novým velitelským můstkem, otočnými torpédomety, dvěma katapulty a další řadou vylepšení, z nichž některá byla později při modernizacích uplatněna také na starších typech. Už předchozí třída nedodržovala "washingtonský" limit ve výtlaku a křižníky Takao byly ještě těžší. Ačkoli "papírově" byl udáván standardní výtlak 10 007 tun, skutečný výtlak činil 11 400 tun. Byly to největší těžké křižníky postavené pro japonské námořnictvo, některé prvky ochrany byly odvozeny z britské třídy Kent, dva letecké katapulty zase z amerických typů Northampton. Takao byla postavena v loděnicích Yokosuka. Stavba započala 28. dubna 1927, trup byl spuštěn na vodu 12. května 1930 a loď vstoupila do služby 31. května 1932. Hlavní výzbroj plavidla tvořilo deset děl ráže 203 mm/50 cal Nendo Shiki 2Go uložených v pěti dvojhlavňových věžích ve stejném uspořádání jako na třídě Myoko. Děla byla uložena v dělových věžích typu E, které dovolovaly maximální náměr až 70°, což jim mělo umožnit boj proti letadlům. Sekundární výzbroj tvořily pouze čtyři HA kanóny ráže 120 mm/45 cal uložené jednotlivě. Jejich počet byl tak nízký, protože se v protileteckém boji počítalo s použitím děl hlavní baterie. Brzo však byla odhalena nedostatečnost takové výzbroje a byly dodatečně instalovány dva dvouliberní (40mm) kanóny typu Vickers. V květnu 1942 byly kanóny ráže 120 mm nahrazeny osmi kanóny ráže 127 mm/40 cal. Lehkou protileteckou výzbroj tvořily původně pouze dva kulomety ráže 7,7 mm. Ty byly při první rozsáhlejší modernizaci mezi květnem 1938 a srpnem 1939 nahrazeny osmi kanóny ráže 25 mm ve dvojhlavňových kompletech a čtyřmi kulomety ráže 13,2 mm taktéž ve dvojhlavňovém uložení. V průběhu války byla doplňována další protiletecká výzbroj a ta se na jednotlivých lodích různila jak v počtu hlavní tak ve velikosti ráží. Takao obdržela v srpnu 1943 dva trojhlavňové komplety ráže 25 mm a od ledna 1944 byla konfigurace 25 mm kanónů následující: 2x3, 6x2 a 8x1, celkem tedy 26 hlavní. Od června se zvýšil jejich počet na 60 kusů: 6x3, 6x2 a 30x1. Torpédovou výzbroj mělo původně tvořit dvanáct torpédometů ve čtyřech trojhlavňových kompletech, ale kvůli úspoře tonáže byly instalovány pouze dvouhlavňové komplety, zato vybavené rychlo-nabíjecím systémem a zásobou 16 torpéd na hlaveň, aby se kompenzovala nedostatečná boční salva při sníženém počtu hlavní. Zbraně byly uloženy v otočných lafetách umístěných v chráněné nástavbě uprostřed trupu. Na podzim 1941 však byly nahrazeny čtyřmi čtyřhlavňovými vrhači s novým nabíjecím systémem a palebným průměrem 8 torpéd na hlaveň. Do výzbroje byly také postupně zahrnovány radary a to 21 Go v srpnu 1943 a dvakrát 22 Go v lednu 1944. Jak je výše uvedeno, lodě obdržely po vzoru amerických křižníků dva letecké katapulty. Mohly nést až tři hydroplány, většinou jeden E13A1 "Jake" a dva F1M2 "Pete". Hnací systémy byly obdobné jako na třídě Myoko. Takao v roce 1932 Tvar trupu vycházel z předchozí třídy, ale namísto oceli HT byla použita ocel Ducol. Nástavby byly převážně svařované a byly také v nebývalé míře použity lehké slitiny. Pancéřování zahrnovalo především boční pancéřový pás, který byl ve srovnání s předchozí třídou kratší. Podle pravidel japonské konstrukční školy tvořil integrální součást konstrukce trupu, byl vysoký 2,5 metru, nahoře tloušťky 127 mm, směrem dolů se zužoval na 76 mm (uprostřed), respektive 38 mm (na koncích). Překrýval zboku muniční sklady, které samotné měly stěny silnější než na dřívějších třídách. Jejich stropy byly tvořeny 47 mm pancéřem. Pancéřové jádro uzavíraly vepředu a vzadu pancéřové přepážky tloušťky 102 mm respektive 76 mm. Hlavní paluba byla chráněna pancéřováním tloušťky 32 mm, horní paluby na kritických místech pancéřem tloušťky 25 mm. Dělové věže měly stěny silné 25 mm. Třída Takao se od svých předchůdců lišila novým kompaktním pancéřovaným můstkem. Také ten byl zbudován pomocí elektrického svařování. Podhladinovou část trupu chránily protitorpédové výdutě. Pancéřování křižníku představovalo 2 568 tun oceli, což bylo přibližně 16,8 procent výtlaku. Mohutná výzbroj a silné pancéřování se negativně projevilo na celkovém výtlaku lodí a potažmo tedy na jejich ponoru, rychlosti a samozřejmě utrpěla stabilita. Maximální výtlak plánovaný při zkouškách na 12 986 tun se nepodařilo dodržet a vzrostl až na 14 838 tun. Při dalších modernizacích přidávajících výzbroj navíc dále narůstal. V roce 1936 bylo v důsledku silného orkánu poškozeno mnoho lodí Čtvrté flotily a proto byla zesílena konstrukce všech čtyř lodí třídy Takao. U samotné Takao doznalo změny umístění zadního stěžně, který byl posunut více dozadu až za katapulty a přední stožár byl také přebudován. Takao po modernizaci v roce 1942 Stavbě dalších čtyř těžkých křižníků zabránilo podepsání dokumentů Londýnské konference 22.4.1930. Dokončení třídy Takao v roce 1932 naplnilo limit pro tento typ plavidel stanovený Japonsku na 100 450T. Třída Takao tak měla být posledními těžkými křižníky postavenými pro japonské námořnictvo. Proč tomu tak nebylo bude vysvětleno v článku o křižnících třídy Mogami. Takao byla se svými sestrami, které byly dokončeny v průběhu roku 1932, převelena v prosinci toho roku ke Čtvrté křižníkové divizi (Sentai 4), kde nahradily křižníky třídy Myoko. Dne 15. listopadu 1935 byly lodě postaveny mimo službu a podstoupily první přestavbu. Dne 1. prosince 1936 se Takao vrátila spolu s křižníkem Maya zpět ke Čtvrté divizi a v průběhu roku 1937 se k nim přidala i Chokai. Na léta 1937 - 38 byla plánovaná velká modernizace celé třídy, ale loděnice nebyly schopné zvládnout ve stanoveném čase přestavbu celé čtveřice lodí a tak z důvodu blížícího-se konfliktu v Tichomoří byla přesunuta do doků pouze Takao a Atago. Do loděnic Takao dorazila 15. listopadu 1937 a modernizace probíhala od května 1938 do 31. srpna 1939. Dne 15. listopadu se pak znovu připojila ke Čtvrté divizi. Po vypuknutí války sloužila Takao spolu se Čtvrtou divizí u jihočínských břehů, odkud podporovala vylodění v Malajsii a na Borneu. V lednu 1942 byla celá třída vyjma Chokai převelena na Palau. Odtud lodě operovaly v oblasti holandských kolonií, což vyvrcholilo invazí na Jávu a následný střet se spojeneckou flotilou jižně od Jávy. Při této akci dne 1. března 1942 Takao spolu s Atagopotopily torpédoborec USS Pillsbury. Po anexi holandských kolonií, Filipín a Malajsie se lodě přesunuly do Japonska, kde od dubna do května 1942 proběhlo přezbrojení a posílení protiletecké výzbroje. Takao spolu s Maya se poté vydaly na sever k Aleutskému souostroví, kde působily od května do července. V srpnu se rozjela kampaň u Šalamounova souostroví a Čtvrtá křižníková divize byla postupně převelena do oblasti. Následovalo několik urputných bitev a následky dělových přestřelek pocítily obě strany. V noci ze 14. na 15. listopadu podpořily Takao a Atago bitevní loď Kirishima při útoku na americkou bitevní loď USS South Dakota a těžce ji poškodily, když ji zasáhly minimálně šestnácti projektily ráže 203 mm. V prosinci se Takao spolu se svými sestrami opět vrátila do Japonska, kde byly přezbrojeny a opět posíleny PL zbraněmi. Modernizace trvala do dubna 1943 a poté se lodě přesunuly na základnu Truk, odkud působily v oblasti Karolín téměř po celý zbytek roku 1943. Dne 5. listopadu 1943 byly Takao, Atago a Maya poškozeny letouny z USS Saratoga při jejich útoku na Rabaul. Všechny tři lodě se musely kvůli opravám vrátit do domovských přístavů, Takao byla opět akceschopná v lednu 1944. V březnu toho roku se křižníky ze Čtvrté divize připojily k nově zformované První mobilní flotile a ve dnech 19.-20. června se zúčastnily bitvy o Filipínské moře. Následně se lodě třídy Takao přesunuly do Singapuru. Zde se připojily k hlavnímu svazu Střed admirála Kurity a vydaly se zpět k Filipínám vstříc spojenecké invazní flotile. Dne 23. října křižníky vypluly z Brunejského zálivu a kromě Takao byly všechny potopeny. Takao "inkasovala" dva zásahy torpédy z ponorky USS Darter, které způsobily záplavu několika kotelen, uhašení kotlů a ztrátu výkonu. Loď se naštěstí podařilo stáhnout z bojiště a vlastními silami se dopravila do Bruneje. Po částečných opravách se přesunula zpět do Singapuru, kam dorazila 12. listopadu. V Singapuru měla podstoupit rozsáhlejší opravy, ale bylo zjištěno, že tamní opravárenské kapacity jsou nedostačující. Navíc po několika leteckých útocích na přístav utržila loď další poškození, které vylučovalo další použití v námořních operacích. Zůstala tedy zakotvená jako protiletecká baterie proti náletům bombardérů B-29. Dne 31. července 1945 byla napadena britskými miniponorkami (podle jiného zdroje už 5.2.1945) a exploze otevřela v jejím boku 6,5 metru dlouhou trhlinu a voda zaplavila muniční skladiště. Ani následkem dalšího poškození se nepotopila, nicméně její bojová hodnota byla nulová. Po japonské kapitulaci byla 21. září předána Britům, po nějakou dobu využívána jako ubytovací loď, než byla stejně jako Myoko potopena 27. října 1946 v Malackém průlivu. Technicko-Taktická Data: r. 1932 r. 1944 Celková délka 203,76 m Délka při čáře ponoru 201,76 m Šířka 18,03 m 20,73 m Ponor 6,11 m 6,32 m Výtlak standardní 10 007 t 11 400 t Výtlak maximální 14 838 t 15 738 t Výzbroj 10 x 203 mm/50 (5x2) 4 x 120 mm/45 HA (4x1) 8 x 127 mm/40 HA (4x2) 2 x 40 mm (2x1) 60 x 25 mm (6x3, 6x2, 30x1) 8 x 610 mm torpédomety (4x2) 16 x 610 mm torpédomety (4x4) Pancéřování boky 38mm-127mm, paluba 32mm + 25mm, věže 25mm Max. rychlost 35,5 uzlu 34,25 uzlu Pohon 12 kotlů Kampon 4 parní turbíny Výkon 130 000 ks Zásoba paliva 2 571 t Akční rádius 8 000 nm. při 14. uzlech Letouny 3 Katapulty 2 Posádka 773 mužů 835 mužů Zařazena do služby 31. května 1932 Vyřazena ze služby / potopena 27. října 1946
  7. dadasan789

    Mikasa na Kvákterky

    stream dne 19.2 .2019
  8. dadasan789

    Něco z historie

    USS Wichita (CA-45) - Nový premium CC US NAVY
  9. dadasan789

    Něco z historie

    USS Hornet (CV-8) v minulém týdnu se konečně naše vrak
  10. dadasan789

    US NAVY

    USS Wichita (CA-45) Londýnská konference v roce 1930, která omezila počty jednotek těžkých křižníků jednotlivých loďstev, způsobila, že některé jednotky předcházející třídy New Orleans byly přebudovány na lehké křižníky třídy Brooklyn. V březnu roku 1934 byl definován jejich konečný design a bylo rozhodnuto, že základní prvky budou použity také při stavbě nové třídy těžkých křižníků, tedy jediné povolené jednotky pro rok 1935 a to těžkého křižníku Wichita. USS Wichita byla stavěna v loděnicích Philadelphia Navy Yard, kde byl 28. října 1935 položen kýl. Trup byl spuštěn na vodu 16. listopadu 1937 a loď byla uvedena do služby 16. února 1939. Design trupu byl na rozdíl od dřívějších tříd zcela nové koncepce, s rovnými liniemi, zvětšenou zásobou paliva a lépe rozmístěnou protileteckou výzbrojí protože vlastní letecké katapulty a hangáry byly umístěny až na zádi plavidla. Pancéřová ochrana byla také zesílena a to u bočního pancéřového pásu až na 152 mm a stěny barbet byly 177 mm silné. Ubikace byly redukovány, zato byly zvýšeny boky lodi a horní otevřená paluba se tak nalézala výše. Vnitřní uspořádání hnacích ústrojí bylo podobné třídě Brooklyn - kotelny byly umístěny vpředu před strojovnami, bylo v nich umístěno osm kotlů Babcock&Wilcox pracujících při provozní teplotě 648 °F (360 °C) a tlaku 464 PSI (32,34 kg/cm2). Podobně jako na USS Vincennes byly instalovány dieselové generátory, jejichž výkon však byl až o 60% vyšší. Loď byla vyzbrojena devíti děly ráže 203 mm Mk12 (8"/55cal.) umístěnými ve třech trojvěžích. Jejich nasazení si vyžádalo zdržení stavby křižníku, protože byly zjištěny některé nedostatky, především ve zvětšeném rozptylu při palbě z těchto děl. Řešení tohoto problému spočívalo v oddělení lafet jednotlivých hlavní, avšak to by vyžadovalo větší průměr barbet, což bylo nepřijatelné. Nakonec byly hlavně přeci jen uloženy jednotlivě a barbety byly tvarovány kónicky, aby se vešly do směrem-dolů se zužujícího trupu. Sekundární výzbroj tvořilo osm děl ráže 127 mm / 38 Cal. Mk 12. Na rozdíl od starších modelů s délkou hlavně 25 ráží měly nové kanóny vyšší kadenci a větší dostřel a byly také lépe rozmístěny, ale nebylo možno je osadit do dvojvěží, takže byly umístěny jednotlivě. Dva kanóny se nacházely v ose trupu na přídi a zádi, další dva byly po stranách můstku, všechny v jednohlavňových věžích; zbylé čtyři kanóny byly umístěny za druhým komínem na otevřených lafetách, pouze za protistřepinovým hrazením, což jim dávalo větší flexibilitu. Protileteckou výzbroj tvořily pouze lehké zbraně a sestávala z osmi kulometů ráže 12,7 mm ( .50 cal). Loď nebyla vyzbrojena torpédomety. Po uvedení do služby byla USS Wichita přiřazena k sedmé divizi v Atlantické flotile a prováděla hlídkovou službu v Karibské oblasti. V roce 1940 zavítala do vod Jižní Ameriky, kde setrvala do září toho roku. Následně se zapojila do válečných operací a to při okupaci Islandu na podzim roku 1941 a v březnu 1942 se přesunula na britské kotviště Scapa Flow, kde se připojila k britské Home Fleet. Spolu s ní doprovázela zásobovací konvoje do Sovětského Svazu (dnešní Rusko) a podnikala další akce v norských vodách. Na podzim se USS Wichita přesunula do Středozemního moře a v listopadu 1942 podporovala spojenecké vylodění v severní Africe, při kterém byla zasažena palbou pobřežní baterie. Na konci roku 1942 byla USS Wichita převelena do Pacifiku a ve dnech 29. - 30. ledna 1943 se zúčastnila bitvy u ostrova Rennell, jižně od Guadalcanalu. Později v dubnu se spolu s ostatními těžkými křižníky přesunula na sever k Aleutskému souostroví a stala se vlajkovou lodí uskupení TG52.10 a později TG16.4 a TG16.7. Dne 22. července ostřelovala ze svých těžkých děl nepřátelská postavení na ostrově Kiska a poté odplula do loděnic Puget Sound kvůli přezbrojení. Vystrojování lodi trvalo až do prosince roku 1943 a začátek roku 1944 zastihl křižník opět ve vodách jižního Pacifiku, kde se podílel na invazi na Marshallovy ostrovy a v létě téhož roku podporoval obsazení Holandské Nové Guinei, Truku a Saipanu. V červnu se Wichita účastnila bitvy o Filipínské moře a poté v říjnu 1944 se v rámci svazu TF38 přesunula k Okinavě, Formose a Luzonu. Dne 13. října zde byl zasažen křižník USS Canberra a Wichita jej táhla dva dny něž ho předala remorkerům. Dne 25. října pak byla jednou z lodí, které potopily japonskou letadlovou loď Chiyoda a torpédoborec Hatsutsuki. V pozdějších dnech se projevily problémy s pohonem, které mohlo zapříčinit vlečení Canberry a loď se raději vydala do USA k důkladné prohlídce hnacích systémů, která trvala až do února 1945. Zpět do akce se dostala opět u břehů Okinawy a také při dobývání Japonského souostroví. Do vlasti se USS Wichita vrátila dne 12. ledna 1946, kdy vplula do San Franciského zálivu. Z aktivní služby byla vyřazena 3. února 1947 a byla přesunuta do rezervy. Objevily se sice plány na její přestavbu na raketový křižník, ale tyto byly zamítnuty a loď byla definitivně odepsána 1. března 1959. Následně byla prodána společnosti Union Minerals and Alloys a 14. srpna dorazila do Panama City ve státě Florida, kde byla do února následujícího roku sešrotována. Technicko -Taktická Data: Délka celková 185,42 m Délka při čáře ponoru 182,88 m Šířka 18,82 m Ponor 7,24 m Výtlak standardní 10 589 t Výtlak maximální 13 015 t Výzbroj 9 x 203 mm Mk12 (8"/55, 3x3) 8 x 127 mm AA (5"/38, 8x1) 8 x 12,7 mm MG AA Pancéřování boky 114mm - 165mm, paluba 57 mm, barbety 178 mm, veže 203mm (čela) Max. rychlost 33 uzlů Pohon 8 kotlů Babcock&Wilcox 4 parsonsovy turbíny Výkon 100 000 ks Akční rádius 10 000 nm. při 15. uzlech Zásoba paliva 1 994 t Letouny 4 Katapulty 2 Posádka 929 mužů Uvedena do služby 16. února 1939 Potopena / vyřazena 1. března 1959
  11. dadasan789

    US NAVY

    USS Hornet (CV-8) Loděnice, datum spuštění: V letech 1934-35 bylo rozhodnuto postavit dvojici středně velkých nosičů o výtlaku 20 000 tun aby se námořnictvo USA vešlo do limitů Washingtonské smlouvy platných do roku 1936. Jednalo se o letadlové lodě USS Yorktown a USS Enterprise. Na konci třicátých let se američtí loďaři rozhodli postavit třetí, mírně modifikovanou jednotku této třídy - Hornet. Stavba lodi byla zahájena 25. září 1939, loď byla spuštěna na vodu v loděnicích Newport News, Virginia dne 14. prosince 1940. Její cena činila 32 milionů dolarů. V říjnu 1941 byla předána námořnictvu a strávila následující měsíce zkušební plavbou v Atlantiku. Posádku tvořilo 2 200 mužů. Výzbroj, pancéřování, hnací systémy: Jednalo se o rychlou loď, poměrně služně pancéřovanou a se značnou kapacitou leteckých hangárů. Výzbroj byla poněkud slabší a musela být v průběhu války posílena. Kanónovou výzbroj tvořilo 8 x 127mm dvojúčelových (univerzálních) děl o délce hlavně 38 ráží použitelných k palbě na námořní i vzdušné cíle, dále 16 x 28mm protiletadlových kanónů a 24 x 20mm lehčích protileteckých kanónů. Leteckou skupinu tvořilo 84 letounů Wildcat, Dauntless a Avenger - viz souhrnná tabulka. Letouny vyvážely z podpalubí 3 výtahy a za nepříznivých podmínek jim ve vzletu pomáhaly 2 parní katapulty. Pancéřování tvořil boční pás o síle 63,5 mm - 102 mm, 25 mm protitorpédová přepážka uvnitř lodi, 152 mm pancíř chránil velitelskou věž, 25 mm pancíř se nacházel okolo kormidelního prostoru a 76 mm silný pancéř paluby, na kterém byly položeny trámy s odolného dřeva. Pohon zajišťovalo 9 kotlů Babcock & Wilcox Express a turbíny, které přenášely na 4 šrouby výkon 120 000 koní. Rychlost udělovaly na hranici 33 uzlů. Akční rádius činil 12 500 nám. mil při rychlosti 15 uzlů. Kariéra lodi: V březnu 1942 byla převelena do Pacifiku, aby převezla 16 Doolittleových bombardérů B-25 k náletu na Japonskou pevninu. Na této akci ji doprovázela letadlová loď USS Enterprise. Tyto lodě vyplouvaly do akce společně. Test schopnosti startu B-25 proběhl 2. února 1942 překvapivě bez problémů a celé misi byla dána zelená. Po spatření japonských hlídkových člunů byly bombardéry nuceny odstartovat ve větší vzdálenosti, než bylo plánováno. Navzdory tomu byl nálet úspěšný. Letouny dosáhly Tokia a Osaky. Tam odhodily svůj náklad a pokračovaly do Číny. Vyjma jednoho, který poškozen zamířil do Vladivostoku, kam v pořádku doletěl. Ostatní letouny se dostaly k linii fronty v Číně, některé se dostaly do bezpečí, některým ale došlo palivo a jejich posádky zajali Japonci. Z 80. mužů jich přežilo 73. Nálet nezpůsobil velké materiální škody, ale zapůsobil silně na morálku Japonců a především Američanů. Po náletu byla Hornet poslána do jižního Pacifiku, aby posílila jednotky v bitvě v Korálovém moři, ta však byla mezi tím rozhodnuta. Hornet byla povolána zpět, aby se mohla společně s Enterprisezúčastnit bitvy u ostrova Midway ve dnech 4. - 6. června. Z Pearl Harboru vypluly 30. dubna 1942 a 4. června dosáhli polohy severovýchodně od Midway. Krátce nato se k nim připojil i spěšně opravený Yorktown. Během této bitvy, která předznamenala zlom ve válce, který byl potvrzen později u ostrova Guadalcanal se letouny Hornetu podílely na potopení chlouby japonského námořnictva. Potopily také křižník Mikuma, který se pokoušel společně se svojí sesterskou lodí Mogami ostřelovat letiště na Midway. 17. srpna 1942 se Hornet objevila u Guadalcanalu, aby podpořila vyloděné jednotky, které obsadily Japonci rozestavěné letiště, které mohlo po dokončení ohrožovat sever Austrálie. Během probíhajících bojů byla Hornet jedinou nepoškozenou letadlovou lodí, která mohla být nasazena. Enterprise byla poškozena bombami, Saratogu poškodila ponorka I-19 a Wasp potopila ponorka I-15. Dne 24. října 1942 vyrazila USS Hornet společně s Enterprise proti japonským silám v oblasti Santa Cruz. Jejich protivníky byly lodě Shokaku a Zuikaku. Letadlová loď Shokaku byla 26. října poškozena letouny Hornetu, stejně jako křižník Chikuma. USS Enterprise byla skryta dešťovou přeháňkou a veškeré letecké útoky tak směřovaly na Hornet. Loď byla zasažena 7. pumami, 2. torpédy a dopadly na ni dva poškozené bombardéry. Těžce poškozenou loď vzal do vleku těžký křižník Northampton. Krátce nato se japonské letouny objevily znovu. Nehybnou loď zasáhla další torpéda a loď byla opuštěna. Nicméně se stále silně nakloněná zůstávala na hladině. Japonský svaz se pokusil získat Hornet a dovléci ji na svoji základnu. Americké torpédoborce však dostaly rozkaz Hornet potopit. Devět torpéd a téměř 400 granátů 5-ti palcových děl loď zasáhlo a ta se ocitla v plamenech. Krátce po tom, co torpédoborce vrak opustily, objevily se u Hornetu japonské křižníky, které však již loď zachránit a odvléci nedokázaly. Několik japonských torpéd ukončilo kariéru Hornetu. Ta se v 1:40 ráno dne 27. října 1942 potopila. Technicko-Taktická Data: Celková délka 252,1 m Šířka 34,8 m Ponor 8,8 m Výtlak standardní 19 900 t Výtlak maximální 29 100 t Výzbroj kanónová 8 x 127 mm AA 16 x 28 mm 16 x 12,7 mm Výzbroj letounová (84 letadel) 36 x F4F Wildcat 36 x SBD Dauntless 16 x TBA Avenger Katapulty 2 Výtahy 3 Max. rychlost 33 uzlů Pohon 9 kotlů 4 parní turbíny Výkon 88 200 kW Lodní šrouby 4 Pancéřování - bok 102 mm Pancéřování - hlavní paluba 76 mm Pancéřování - spodní paluba 25 - 76 mm Posádka 2 200 mužů Uvedena do služby říjen 1941 Vyřazena ze služby / potopena 27. října 1942
  12. dadasan789

    Něco z historie

    HMS Exeter Lovec a potom kořist
  13. dadasan789

    ROYAL NAVY

    HMS Exeter HMS Exeter byla poslední jednotkou třídy York a zároveň posledním těžkým křižníkem postaveným pro britskou Royal Navy. Její kýl byl položen v Devonport Dockyard 1. srpna1928, trup byl spuštěn na vodu 18. července 1929 a loď vstoupila do služby 27. července 1931. HMS Exeter nesla jako hlavní výzbroj 203 mm děla Mk8 s maximálním náměrem pouze do 50°, což omezovalo jejich použití proti letounům. Po střetu s německou lodí Admiral Graf Spee byla loď opravena a děla hlavní baterie dostala náměr 70°. Sekundární výzbroj tvořily čtyři univerzální kanóny ráže 102 mm/45cal QF Mk 5 HA, později nahrazeny osmi kanóny ráže 102 mm / 45 Mk 16 HA ve dvojhlavňových kompletech. Ty byly umístěny dál od sebe než byla původní stanoviště 102 mm děl. Protileteckou výzbroj tvořily původně dva čtyřhlavňové kulometné komplety ráže 12,7 mm. Po akci na La Plata byly doplněny dva osmihlavňové dvouliberní pom-pomy a na střechu dělových věží "B" a "Y" byly umístěny dva kanóny ráže 20 mm. Byl doplněn radar typu 279 a na střechu velitelského můstku byl instalován protiletecký systém HACS, který byl umístěn za předními dálkoměry. Jednoduché stožáry byly nahrazeny stabilnějšími trojnožkami. Za druhým komínem byl umístěn katapult - nejprve pevný, později otočný. Loď nesla původně letoun Fairey IIIF, později Walrus. Rozpoznávacím znakem proti HMS York byly přímo vzhůru směřující komíny a rozměrnější velitelská věž "skříňového" typu, podobná jako na pozdějších lehkých křižnících třídy Leander. V letech 1931-34 sloužila HMS Exeter v rámci Druhé křižníkové divize Atlantické flotily. V roce 1934 byla převelena na základnu West Indies Station, kde působila do roku 1939 s krátkou přestávkou mezi lety 1935-36, kdy v důsledku Habešské krize byla převelena do Středozemního moře. Po vypuknutí války v Evropě se HMS Exeter připojila v říjnu 1939 k Jihoamerické divizi a spolu s HMS Cumberland vytvořila pátrací svaz Force G, který měl za úkol vyhledávat a ničit německé korzárské lodě. Dne 13. prosince 1939 byla v oblasti zjištěna německá kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee a britská křižníková eskadra pod velením komodora (později admirála) H. H. Harwooda obdržela rozkaz nepřátelskou loď zadržet nebo potopit. Byl to nesnadný úkol, přestože britská eskadra sestávala ze třech křižníků (HMS Exeter, HMS Ajax a HMS Achilles) - palebná síla německého korzára byla větší než všech třech britských lodí dohromady. Graf Spee se nejprve zaměřila na nejtěžší britskou loď, kterou byla Exeter a brzo ji vyřadila z boje. Po zásazích sedmi granáty ráže 280 mm a střepinami z blízkých explozí byla děla hlavní baterie HMS Exeter vyřazena z provozu a pouze díky dvěma dotírajícím lehkým křižníkům ji německá loď nebyla schopna dorazit a přenesla palbu na ostatní britské lodě. Po vyčerpání munice se nakonec stáhla do ústí řeky Rio de la Plata, kde zůstala zablokována až do potopení vlastní posádkou. HMS Exeter se stáhla na Falklandské ostrovy, kde proběhly nejnutnější opravy a v lednu se přesunula do Devonportu, kde byly provedeny opravy spojené s větší přestavbou a trvaly od února 1940 do března 1941. Po zbytek roku loď prováděla krytí atlantických konvojů. Po vstupu Japonska do války v prosinci 1941 byla HMS Exeter převelena do Východoindického oceánu. Na počátku roku 1942 byla začleněna do mezinárodního námořního válečného uskupení ABDA (Australian-British-Dutch-American), které bylo zformováno na ochranu holandských kolonií proti japonské invazi. Poté co Japonci v březnu 1942 dobyli Jávu, obdržela HMS Exeter rozkaz připojit se ke svazu kontraadmirála Doormana, který se měl střetnout s japonskými silami v Jávském moři. Při této akci byla loď zasažena japonským 203 mm granátem (podle jiného zdroje torpédem) do zadní kotelny, která byla vyřazena z provozu a rychlost lodě klesla na 16 uzlů. Poškození bylo poměrně vážné a nebylo možno ho snadno opravit a tak HMS Exeter podstoupila částečné opravy na kotvišti Surbaja a měla se přesunout na Ceylon, kde měly být provedeny řádné opravy. HMS Exeter vyplula 28. února 1942 doprovázena torpédoborci USS Pope a HMS Encounter. Lodě pluly v liniové formaci - jako první Pope, následován Exeter a formaci uzavírala Encounter. Přibližně kolem osmé hodiny ráno byl na obloze zjištěn nepřátelský letoun a sestřelen protileteckou obranou Exeteru. Poté byl obzoru zjištěn japonský torpédoborec, který byl zničen palbou z USS Pope. Potud šlo všechno dobře, ale když lodě proplouvaly průlivem Sunda, objevilo se jakoby odnikud pět japonských křižníků a osm torpédoborců. Japonské lodě držely liniovou formaci po obou stranách spojenecké skupiny. Japonské křižníky zaměřily palbu na HMS Exeter a po několika salvách se křižníkům Nachi a Haguro podařilo docílit zásah přední kotelny britské lodě. HMS Exeterztratila veškerý výkon a zůstala v sevření japonských sil jako "kachna na rybníku". Velitel spojeneckého uskupení, který se nacházel na palubě HMS Exeter, si uvědomoval závažnost situace a nechal otevřít záplavové ventily lodě. Zároveň rozkázal doprovodným torpédoborcům uprchnout a nevytahovat z vody trosečníky! Velitel USS Pope alespoň obkroužil britský křižník aby položil kouřovou clonu a znesnadnil japonským dělostřelcům zaměření a zachránil co nejvíce námořníků. HMS Encounter, která tvořila zadní voj, se mezitím setrvačností dostala po bok HMS Exeter a inkasovala několik přímých zásahů, které měly patřit křižníku. Okamžitě se rozlomila a potopila. USS Pope byla po krátkém pronásledování také potopena. Než stačila jít ke dnu HMS Exeter z vlastní vůle, byla zasažena torpédem z torpédoborce Ikazuchi, které uspíšilo její potopení. Technicko-Taktická Data: r. 1931 r. 1942 Celková délka 175,3 m Šířka 17,7 m Ponor 5,2 m Výtlak standardní 8 390 t Výtlak maximální 10 500 t Výzbroj 6 x 203 mm Mk8 (8"/50 - 3x2) 6 x 203 mm Mk8 (8"/50 - 3x2) 4 x 102 mm QF Mk5 HA (4"/45 - 4x1) 8 x 102 mm Mk16 HA (4"/45 - 4x2) 8 x 12,7 mm MG (2x4) 16 x 2pdr pom.pom (2x8) 6 x 533 mm torpédomety (2x3) 6 x 533 mm torpédomety (2x3) Pancéřování bok 76mm, paluba 35mm, dělové věže 25mm, muniční komory 25mm-101mm Max. rychlost 32,25 uzlu Pohon 8 kotlů Admiralty 3 4 turbíny Parsons Výkon 80 000 ks Akční rádius 10 000 nm. při 14. uzlech Zásoba paliva 1 900 t Letouny 1 Katapulty 1 Posádka 620 mužů Zařazena do služby 27. července 1931 Vyřazena ze služby / potopena 28. února 1942
  14. dadasan789

    Otázky pro WG

    Ale DD potopíš letadli dost snadno
  15. dadasan789

    Něco z historie

    Další nová lodička která se chystá vstoupit do hry HMS Furious
×