Jump to content

dadasan789

Privateer
  • Content Сount

    238
  • Joined

  • Last visited

  • Battles

    13258
  • Clan

    [R_R]

1 Follower

About dadasan789

  • Rank
    Chief Petty Officer
  • Insignia

Recent Profile Visitors

1,586 profile views
  1. dadasan789

    STUDENÁ VÁLKA

    TŘÍDA COLBERT ZÁKLADNÍ ÚDAJE Výtlak: 8 500tun standardně, 11 300tun s plným nákladem Rozměry: délka 180 m, šířka 20,2 m, ponor 7,9 m Pohon: parní turbíny s redukční převodovkou o výkonu 64 130 kW, 2 lodní šrouby Rychlost: 31,5 uzlu Letadla: bez letadel, s přistávací plochou pro vrtulník Výzbroj: 4 odpalovací zařízení protilodních střel MM 38 Exocet se 4 střelami, 1 dvojnásobné PL odpalovací zařízení Masurca se 48 střelami, 2 dvojúčelové kanóny ráže 100 mm a 6 PL dvojkanónů ráže 57 mm Elektronika: 1 vzdušný pátrací radar DRBV 23C, 1 výškový pátrací radar DRBI 10D, 1 taktický radar DRBV 50, 1 navigační radar Decca RM 416, 1 vzdušný pátrací radar DRBV 20, 2 radary systému řízení palby PL zbraní DRBR 51, 1 radar systému řízení palby kanónů DRBR 32C, 2 radary systému řízení palby 100 mm kanónů DRBC 31, 1 systém letadlové navigace URN-20, 1 bojový informační systém SENIT-1, 1 pasivní systém REB, 2 vrhače rušičů Syllex Osádka: 562 mužů Křižník Colbert byl vyvinut na základě předválečného křižníku De Grasse. Vyznačoval se podhonovou zádí, lepší stabilitou, širším trupem, sklopným stěžněm a novým systémem pancéřové ochrany. Kýl lodi byl položen ve zbrojovce v Brestu v prosinci 1953. Na vodu byl spuštěn 24. 3. 1956 a do provozu byl schválen 5. 5. 1959. Loď představovala významný přírůstek hladinové flotily francouzského námořnictva. Křižník se vyznačoval přistávací plochou pro vrtulník na rozšířené zádi, což byl tehdy u francouzských plavidel poměrně nový prvek. Hlavní úlohou křižníku bylo zajišťování protiletadlové obrany flotily. Vyzbrojen byl 16 kanóny ráže 127 mm, instalovanými po dvojicích na osmi lafetách, a 20 kanóny ráže 57mm, instalovaných rovněž po dvou zbraních na deseti lafetách. Stejně jako De Grasse byl křižník vybaven jako vlajková loď a velitelské plavidlo. Na křižníku se mohlo v případě nutnosti přepravovat dalších 2 400 vojáků. Nová loď měla odlišně uspořádanou poháněcí soustavu: strojovna byla rozvržena do dvou oddílů izolovaných vodotěsnou přepážkou, komín byl přesunut dále dozadu, čímž se uvolnil prostor kolem lodního můstku. Od dubna 1970 do října 1972 prošel Colbert rozsáhlou úpravou. Loď byla vybavena systémem protivzdušné obrany Masurca, s nímž měla zajišťovat úkoly obrany flotily. Původní modernizační plán zahrnoval demontáž všech 127 mm a 57 mm kanónů, na jejichž místo nastoupil systém Masurca a 6 samostatných 100 mm kanónů, instalovaných ve dvojici nad sebou vpředu a po stranách trupu. Omezený rozpočet modernizačního programu si nakonec vynutil zachování 57 mm lafet na bocích lodi a upuštění od instalace čtyř 100 mm kanónů, které jej měly nahradit. Konstrukce lodního můstku byla přepracována. Na jeho přední straně přibyly plošiny pro pozdější instalaci protilodních střel Exocet, interiér byl vybaven klimatizací. Osádka lodi se snížila na 560 mužů. Modernizovalo se i radarové vybavení na úroveň potřebnou pro rozvoz protiletadlového systému Masurca. Loď byla vybavena novám elektrickým generátorem o výkonu 5 000 kW-6 705ks, který pokrýval vysokou energickou náročnost všech elektrických systémů lodi. Loď také dostala modernizovanou elektronickou výbavu. Bojový informační systém SENIT-1, kterým byl vybaven řídící oddíl, umožnil křižníku Colbert působit v roli vlajkové lodě francouzské Středomořské flotily, které se zhostil po dokončení modernizačního programu. Od srpna 1981 do listopadu 1982 křižník Colbert prošel další významnou modernizací, která přinesla prodloužení operační životnosti lodi až do 90. let. Při druhé modernizaci byl křižník vybaven satelitním komunikačním systémem. Systém Masurca byl vylepšen a jeho dosah se prodloužil na 60 km. Původní střely Mk 2 model 2, naváděné po paprsku, byly nahrazeny střelami Mk 2 Model 3 s poloaktivním radarovým systémem koncového navedení na cíl. Střely mohly útočit na cíle v rozpětí výšek od 30 m do 22 500 m. Křižník Colbert byl definitivně vyřazen ze služby v květnu 1991.
  2. dadasan789

    MODERNÍ DOBA

    TŘÍDA BREMEN fregata s řízenými střelami ZÁKLADNÍ ÚDAJE Výtlak: 2 900 tun standardně, 3 680 tun s plným nákladem Rozměry: délka 130 m, šířka 14,5 m, ponor 6,5 m Pohon: soustava typu CODOG se dvěma plynovými turbínami General Electric LM2500 o výkonu 38 478 kW, dva dieselové motory MTU 20V TB92 o výkonu 7 755 kW, 2 lodní šrouby Rychlost: max. 30 uzlů Operační dosah: 7 400km při rychlosti 18 uzlů Letadla: 2 protiponorkové vrtulníky Lynx Mk 88 nebo Mk 88A Výzbroj: 2 čtyřnásobná odpalovací zařízení pro protilodní střely Harpoon, 1 osminásobné odpalovací zařízení Mk 29 pro 16 PL střel středního dosahu Sea Sparrow RIM-7M, 2 odpalovací zařízení s 21buňkami pro PL střely krátkého dosahu RAM, 1 dvouúčelový kanón ráže 76 mm, 2 dvojice torpédometů Mk 32 ráže 324 mm pro protiponorková torpéda Mk46 (nahradí je torpéda Mu 90 Impact) Elektronika: 1 vzdušný/ hladinový pátrací radar TRS-3D/32, 1 radar systému řízení palby WM25/STIR, 1 navigační radar 3RM20, 1 opto-elektronický systém řízení palby WBA, 1 bojový datový systém SATIR, 1 systém REB typu FL 1800S-II, 4 vrhače klamných cílů Mk 36 SRBOC, 1 tažený klamný torpédový cíl SLQ-25 Nixie, 1 aktivní příďový sonar DSQS-21BZ(BO) Osádka: 219 Třída Bremen, označovaná rovněž jako typ 122, představovala německou modifikaci nizozemské třídy Kortenaer s pohonem plynovými turbínami. Třídy Bremen, postavená v 8 exemplářích, měla nahradit vyřazené lodě dvou starších typů, torpédoborce třídy Fletcher a fregaty třídy Köln. Trupy se kompletovaly s poháněcí soustavou v 5 loděnicích, rozpracované lodě se poté odtahovaly do loděnice Bremer Vulkan, kde se vybavovaly elektronkou a výzbrojí. První výrobní objednávka byla vystavena v roce 1977, první loď byla schválena do provozu v květnu 1982. Křídlové stabilizátory a americký bublinový systém Prairie/Masker, použitý na trupu a lodních šroubech, přispívají ke snížení úrovně hluku generovaného poháněcí soustavou. Lodě jsou vybaveny kompletním systémem ochrany proti zbraním hromadného ničení. V letech 1993-1996 byly střechy hangárů doplněny 2 odpalovacími zařízeními pro PL obranné střely RAM, opatřené pasivní / infračervenou naváděcí hlavicí. Z lodí vzlétají vrtulníky Lynx Mk 88/88A, vybavení aktivním ponorným sonarem Bendix DASQ-18, samonaváděcími torpédy Mk 46 a hlubinnými náložemi Mk 54. Přistávací systém Bear Trap umožňuje letový provoz vrtulníků i za nepříznivého počasí. Ve třídě Bremen bylo postaveno 8 lodí, pojmenovaných Bremen, Niedersachsen, Rheinland-Pfalz, Emden, Köln, Karlsruhe, Augsburg a Lübeck. Lodě budou patřit k účinným bojovým plavidlům ještě dlouhá léta v 21. století.
  3. dadasan789

    2. SVĚTOVÁ VÁLKA

    IJN Shokaku flotilní letadlová loď ZÁKLADNÍ ÚDAJE Výtlak: 25 675tun standardně, 32 000tun s plným nákladem Rozměry: délka 257,5 m, šířka 26 m, ponor 8,9 m Pohon: parní turbíny s redukční převodovkou o výkonu 119 310 kW, 4 lodní šrouby Rychlost: 34,2 uzlu Pancéřování: obvod trupu 215 mm, paluba 170 mm Letadla: 27 stíhaček, 27 střemhlavých bombardérů, 18 torpédových bombardérů Výzbroj: 8 dvojúčelových dvojkanónů ráže 127 mm, 12 protiletadlových trojkanónů ráže 25 mm Osádka: 1600 mužů Odstoupení Japonska od washingtonské námořní dohody, omezující velikost válečných plavidel, umožnilo konstruktérům navrhnout takové letadlové lodě, které plně odpovídaly požadavkům admirality. V rámci programu na vyzbrojování armády z roku 1937 měly být postaveny dvě lodě, konstrukcí podobné lodi Hiryu, avšak veliké tak, aby splňovaly stanovené parametry. U třídy Shokaku se podařilo vyvarovat se chybám, kterých se konstruktéři dopustili při projektování předcházejících plavidel. Letadlová paluba byla vybavena dvěma katapulty, mnohem větší hangár umožnil zvýšit letadlovou kapacitu ze 63 na 75 strojů. Podstatné zvýšení výkonu hnací soustavy provázelo také dosažení velkého operačního dosahu – téměř 16 000km, což bylo umožněno vysokou vezenou zásobou paliva – 5000 tun nafty. Stejně důležitá byla i skutečnost, že lodě byly mohutně pancéřované a vybavené výkonnější protiletadlovou výzbrojí než jejich předchůdkyně. Slabinou byla poměrně subtilní konstrukce letadlové paluby a také absence ochrany u dvou uzavřených hangárů. Nízká také byla ochrana palivového systému. Vedení paliva k hangárům a letadlové palubě nebylo odolné ani proti vzdáleným výbuchům a nádrže s palivem byly nedostatečně chráněné proti působení rázové vlny výbuchu. Shokaku vyplula na moře v srpnu 1941, dva měsíce před útokem na Pearl Harbor. Této operace se loď zúčastnila : její letadla bombardovala letiště na Oahu. Se svoji sesterskou lodí Zuikaku tvořila 5. divizi letadlových lodí. Po dokončení výcviku divize na počátku roku 1942 se lodě vydaly ke Srí Lance a Nové Guineji. Během bitvy v Korálovém moři byla Shokaku poškozena při útoku letadel startující z lodi Yorktown. S určitými těžkostmi se ji podařilo zachránit, loď se však musela kvůli opravě vrátit do Japonska. Nejhorší byla ztráta 86 letadel a většiny jejich osádek. Lodě se tak nemohly zapojit do bitvy u Midway. 14. července byly zařazeny do nově formované 1.divize letadlových lodí, kde sloužily spolu s lehkou letadlovou lodí Zuiho. V bitvě u Východních Šalamounových ostrovů poškodily loď Entreprise, ovšem opět za cenu ztráty mnoha leteckých osádek a letadel. 26. října byla loď Shokaku vážně poškozena útokem střemhlavých bombardérů startujících z letadlové lodi Hornet. 19. června 1944, v průběhu bitvy ve Filipínském moři, loď Shokaku zasáhla tři torpéda odpálená z americké ponorky USS Cavalla. Loď v zápětí potopil výbuch nádrží s leteckým benzínem.
  4. dadasan789

    Něco z historie

    torpédoborece TŘÍDY HOLLAND A FRIESLAND
  5. dadasan789

    STUDENÁ VÁLKA

    torpédoborece TŘÍDY HOLLAND A FRIESLAND ZÁKLADNÍ ÚDAJE TŘÍDA FRIESLAND Výtlak: 2 497tunstandardně, 3 070tun s plným nákladem Rozměry: délka 116 m, šířka 11,7 m, ponor 5,2 m Pohon: parní turbíny s redukční převodovkou o výkonu 44 735 kW, 2 lodní šrouby Rychlost: 36 uzlů Operační dosah: 7 400km při rychlosti 18 uzlů Výzbroj: 2 dvojúčelové dvojkanóny ráže 120mm, 6 protiletadlových kanónů Bofors ráže 40mm, 2 čtyřnásobná odpalovací zařízení ráže 375mm pro protiponorkové rakety, 2 soupravy hlubinových náloží Elektronika: 1 přehledový velkého dosahu LW-02, 1 vzdušný/hladinový pátrací radar DA-01 středního dosahu, 1 radar ZW-01, 1 radar systému řízení palby WM-45, 1 trupový sonar typu 170B, 1 trupový sonar typu 162 Letadla: žádná Osádka: 284 V roce 1948 nizozemské námořnictvo zadalo stavbu 12 protiponorkových torpédoborců, z čehož šest mělo být dokončeno v roce 1952 a zbývajících šest v letech 1953-1954. Vzhledem ke škodám způsobených v době 2. světové války nebylo možné tento plán dodržet. První čtyři lodě byly vyhotoveny v letech 1954-1955. Označovaly se jako torpédoborce třídy Holland a disponovaly poháněcí soustavou o výkonu 33 550 kW (45 000ks), s níž dosahovaly rychlosti 32 uzlů. Lodě nesly jméno Holland, Zeeland, Noord Brabant a Gelderland. Torpédoborec Holland byl v roce 1978 prodán do Peru, kde sloužil pod jménem Garcia až do roku 1986, kdy byl vyřazen ze služby. Zbývající lodě byly sešrotovány v letech 1973-1979. V letech 1956-1958 bylo postaveno dalších osm lodí, řazených ke třídě Friesland a pojmenovaných Friesland, Groningen, Limburg, Overijssel, Drenthe, Utrecht, Rotterdem a Amsterdam. Lodě se vyznačovaly výkonnější poháněcí soustavou, než s jakou se pro ně původně počítalo, a šesti protiletadlovými kanóny ráže 40mm (třída Holland měla jen jeden). Torpédoborec Friesland byl vyřazen v roce 1979, zbývající plavidla byla prodána do Peru, kde sloužila jako pod jmény Galvez, Capitan Quinones, Colonel Bolognesi, Guise, Castilla, Diez Canseco a Villar. Lodě byly vyřazeny ze služby v letech 1985-1991.
  6. dadasan789

    2. SVĚTOVÁ VÁLKA

    Třída Zara těžký křižník ZÁKLADÍ ÚDAJE: rok spuštění na vodu: Zara(1930), Fiume(1930), Gorizi(1930) a Pola(1931) výtlak: 11 545-11 680 tun standardně, 13 945-14 330 tun s plným nákladem rozměry: délka 182,8m šířka 20,6m, ponor 5,9m pohon: Parsonovy parní turbíny s redukční převodovkou o výkonu 80 535kW (108 000ks), 2lodní šrouby rychlost: 32 uzlů pancéřování: obvod trupu-100-150mm, paluba 70mm, věže 120-140mm, základny věží 140-150mm výzbroj: 4 dvojkanóny ráže 203mm, 8 dvojúčelových dvojkanónů ráže 100mm, 8PL kanónů ráže 37mm letadla: 2 hydroplány osádka : 841 mužů Francouzsko-italská námořní rivalita se rozhořela po uzavření Washingtonské námořní dohody, kdy byly dva francouzské křižníky třídy Duquesne překonány italskou třídou Trento s lepší pancéřovou ochranou. Italské lodě však nebyly dokončeny dříve, než Francouzi přišli s novou třídou křižníků Suffren, postavenou v počtu čtyř kusů. Italové poté s odpovědí vyčkávali tři roky a poté představili třídu Zara, vyrobenou rovněž ve čtyřech exemplářích. Zdálo se, že Italové převzali francouzskou konstrukci a pouze ji upravili. V každém případě však italské křižníky byly vynikajícími plavidly. Výkon jejich turbín se přenášel pouze n dva lodní šrouby. Lodě disponovaly vysokou úrovní pancéřování, které však znamenalo zvýšení hmotnosti lodi nad limit stanoveny Washingtonskou námořní dohodou. Tři křižníky této třídy vytvořily 1. křižníkovou divizi, která se měsíc po vypuknutí války ve Středomoří zúčastnila bitvy u Kalábrie. Bitva skončila pro Italy ostudou: ihned po zasažení své vlajkové lodi vyklidili bojiště. Poslední boj: Další významnější bojová akce křižníků byla současně jejich poslední. Koncem března 1941 Italové podnikli komplikovanou sérii přesunů své flotily, s cílem vypátrat britský konvoj, plující v blízkosti Kréty. Britové věděli, o co Italové usilují, a nastražili na ně léčku. Italové nebezpečí vytušili a obrátili se k cestě domů. Britové chtěli Italské lodě dostihnout. Zaútočili na ně letadly, startujícími z letadlové lodi, a zpomalili jejich plavbu natolik, že k nim mohla doplout britské těžká válečná plavidla. Britům se nakonec podařilo přiblížit se ke křižníku Pola z 1. divize. Sesterské lodi, křižníky Zara a Fiume, spolu se dvěma torpédoborci zůstaly nedaleko křižníku, aby mu mohly poskytnout pomoc. Britské bitevní lodi Admirála Andrewa Cunninghama na italská plavidla začaly pálit salvy ze svých 381mm kanónů. Toto střetnutí vešlo do dějin jako noční bitva u Matapanu. Italskou třídu Zara v ní postihl stejný osud, jako americkou třídu Astoria nebo britskou třídu Cressy: během jediného střetnutí byla zničena tři plavidla jedné třídy. Poslední lodí třídy Zara byla Gorizia, které se Němci zmocnili po podepsání příměří mezi Itálií a Spojenci. V červnu 1944 křižník potopilo italské torpédo s lidskou osádkou.
  7. dadasan789

    Něco z historie

    Třída Trafalgar - útočná ponorka s jaderným pohonem
  8. dadasan789

    MODERNÍ DOBA

    Třída Trafalgar útočná ponorka s jaderným pohonem ZÁKLADÍ ÚDAJE: výtlak: 4 800 tun na hladině, 5 300 tun pod hladinou rozměry: délka 85,4m, šířka 9,8m, ponor 8,2m poháněcí soustava: reaktor Rolls-Royce, chlazený tlakovou vodou, pohánějící dvě parní turbíny, jeden vodní proudový motor rychlost: 20 uzlů n hladině, 29 uzlů pod hladinou hloubkový dostup: běžně 400m,max. 600m torpédomety: 5 ráže 21 plců(533mm)na přídi elektronika: 1 hladinový pátrací radar typu 1007, 1 sonar typu 2020, 1 tažený sonar typu 2026, 1 sonar typu 2007, 1 sonar typu 2019, 1 systém REB, 1 systém řízení palby torpéd a řízených střel DCB osádka : 97 Třída Trafalgar v podstatě vznikla zdokonalením třídy Swiftsure, jako již třetí generace britských ponorek SSN. Ponorky postavila loděnice společnosti Vickers v Barrow-in-Furness. Vedoucí ponorka třídy, HMS Trafalgar, byla spuštěna na vodu v roce 1981, do služby u britského námořnictva byla schválena v březnu 1983. Spolu s ponorkami třídy Swiftsure vyplouvala ze základny v Devonportu. Ve třídě Trafalgar bylo kromě stejnojmenné ponorky postaveno dalších šest plavidel, pojmenovaných HMS Talent, HMS Tireless, HMS Torbay, HMS Trenchant, HMS triumf a HMS Turbulent. V porovnání s třídou Swiftsure nová třída vynikal prvky vedoucími ke snížení hlučnosti při plavbě pod vodou. Ponorky byly vybaveny novým reaktorovým systémem, namísto konvenčního lodního šroubu měly vodní proudový motor. Trup ponorky a řídící plochy byly potaženy pláštěm tlumícím hluk, který omezoval vyzařování hluku měrou srovnatelnou potahem, označovaným v kódu NATO Clusterguard. HMS Trafalgar byla prvním britským plavidlem vybaveným sonarem typu 2020, ponorka sloužila také pro testování a další vývoj tohoto přístroje. Podle některých informací se v interiéru ponorky uskutečnily úpravy umožňující vyšší efektivitu práce osádky a centralizaci činností v řídícím, radarovém a sonarovém oddílu a v oddílu radio-elektronického boje. Zbývající elektronické systémy, výzbroj a sonary zůstaly stejně jako u třídy Swiftsure. Součástí pátracího a útočného periskopického vybavení je jednotka s termovizním zobrazováním, ve vybavení ponorky schází sonar typu 197. Ve věži je stejně jako u starších britských ponorek SSN uložena vysokofrekvenční směrová anténa, komunikační antény, šnorkl, radar a stožáry REB. Podvodní komunikace se zřejmě uskutečňuje prostřednictvím tažené bóje a/nebo plovoucí antény. Primární úlohou ponorek třídy Trafalgar, které dosud všechny slouží u britského námořnictva, je boj proti ponorkám nepřítele, dalším úkolem je boj proti hladinovým plavidlům. Z ponorek mohou být vystřelovány střely Tomahawk Block IIIC s plochou dráhou letu.
  9. dadasan789

    Něco z historie

    TŘÍDA TROMP
  10. dadasan789

    STUDENÁ VÁLKA

    TŘÍDA TROMP fregata s řízenými střelami ZÁKLADÍ ÚDAJE: výtlak:3665 tun standardně, 4308 tun s plným nákladem rozměry : délka 138,4 m šířka 14,8 m ponor 4,6 m pohon: soustava typu CODOG s plynovými turbínami Rolls- Royce Olympus TM313 o výkonu 37285kW(50 000ks), dvě plynové turbíny Rolls- Royce Tyne RM1C o výkonu 6115kW( 8200 ks), dva lodní šrouby rychlost : 28 uzlů výzbroj: 2 x čtyřnásobná odpalovací zařízení pro 8 protilodních střel Harpoon, 1 x jednoduché odpalovací zařízení Mk 13 Standart pro 40 PL střel SM- 1 MR , 1x osminásobné odpalovací zařízení Mk 29 pro 60 PL střel NATO sea Sparrow, 1x dvouúčelový kanón Boforst ráže 120mm, 1x obranný PL systém Goalkeeper s 30mm kanonem, 2x PL kanóny Oerlikon raže 20mm, 2x trojice torpedometů Mk 32 324mm pro torpéda Mk 46 elektronika: 1 radar SPS-01 3D, 2 hladinový pátrací radary ZW-05, 1 radar systémuřízení palby WM-25, 1 navigační radar Decca 1226, 2 radary SPG-51C pro systémy řízení palby PL střel,1 datový informační systém SEWACO I, 1 systém REB typu Sphinx, 2 odpalovací zařízení rušičů Corvus, 1 trupový sonar Typu 162, 1 trupový sonar CWE610 letadla: 1 protiponorkový vrtulík SH-14B/C Lynx posádka : 306 Lodě třídy tromp vznikly pouze dvě - Tromp a De Ruyter. Nizozemské némořnictvo je sice označovalo jako fregaty, ve skutečnosti se spíše jednalo o torpédoborce vyzbrojené řízenými střelami. Lodě byly vybaveny admirálskými kabinami a technickými prostředky velení a řízení, které umožnovaly plavidla používat jako vlajkové lodědvou proti ponorkových skupin nizozemského námořnictva.V případě války měly tyto skupiny podléhat EASTLANT ( oblastní velitelství NATO pro Východní Atlantik) . Lodě vybavené křídlovými stabilizátory měly výborné plavební vlastnosti, jejich zbraně byly způsobilé k učnnému použití za každého počasí. Pohon byl typu CODOG s dvojicí plynových turbín Rolls-Royce Olympus a Tyne. Výkon turbín byl snížen , čímž se dosáhlo prodloužení životnosti plynového generátoru a usnadnění údržby. V trupu byl oddíl chráněný proti zbraním hromadného ničení, umožňující bojové využití plavidla za podmínek intenzivní pojové činosti. Protiletadlová obrana Lodě zajišťovali protiletadlovou obranu námořnímu útvaru proti letadlům a řízeným střelám. Měli doprovázet konvoje nebo protiponorkové námořní síly a současně sloužit jako sekundární platformy boje proti ponorkám a lodím. Hlavní protiletadlovou výzbroj tvořilo jednoduché odpalovací zařízení Mk 13 Standart SM-1 MR a dále osminásobné PL odpalovací zařízení Nato Sea Sparrow s velkým zásobníkem střel. Charakteristickým prvkem lodí byl rozmerný plastový kryt antény radaru SPS-01 na přední části palubní nástavby. Fregata Tromp byla z aktivní služby vyřazena v roce 1999 a De RUYTER ji náledovala v roce 2001.
  11. dadasan789

    Něco z historie

    HMS ARK ROYAL
  12. dadasan789

    Něco z historie

    IJN KIRISHIMA
  13. dadasan789

    Něco z historie

    TŘÍDA „DE ZEVEN PROVINCIEN"
  14. dadasan789

    2. SVĚTOVÁ VÁLKA

    IJN KIRISHIMA (BITEVNÍ KŘIŽNÍK) Základní údaje (po druhé modernizaci) Výtlak: 31 980 tun standardně, 36 600 tun s plným nákladem Rozměry: délka 222 m, šířka 31 m, ponor 9,7 m Pohon: parní turbíny s redukční převodovkou o výkonu 101 415 kW (136 000ks), čtyři lodní šrouby Rychlost: 30,5 uzlů Pancéřování: obvod trupu 76-203 mm, paluby 121 mm, věže 280 mm Výzbroj: 8 kanónů ráže 14 palců (356 mm), 14 kanónů ráže 6 palců (152 m), 8 PL kanónů ráže 5 palců (127 mm), 20-25 PL kanónů ráže 20 mm Letadla: 3 hydroplány Osádka: 1 437 mužů IJN Kirishima byl třetí ze čtyř postavených bitevních křižníků třídy Kongo, postavené pro japonské námořnictvo v letech 1912-1915. Loď byla spuštěna na vodu v prosinci 1913 a dokončena v dubnu 1915. Stejně jako sesterské lodě, také Kishima byla dvakrát modernizována, v letech 1927-31 a 1934-40. Při druhé modernizaci se z křižníku stala rychlá bitevní loď pro plnění úlohy doprovodu letadlové lodi, s rychlostí zvýšenou z 26 na 30 uzlů. Tuto rychlost mohla loď dosáhnout díky dvojnásobnému zvýšení výkonu pohánějící soustavy. Po první modernizaci zbyly z lodi z původních tří komínů pouze dva, při druhé loď dostala typický ,,pagodový“přední stěžeň. V době vypuknutí války v prosinci 1941 sloužily všechny čtyři bitevní křižníky třídy Kongo v sestavě 3. Bitevní divize. Kirishima a Hiei doprovázely lodě, které uskutečnily útok na Pearl Harbor. V červnu 1942 byla Kirishima lehce poškozena leteckým útokem při bitvě u Midway. Spolu s Hiei zaútočily v noci z 12. na 13. listopadu 1942 na americké jednotky na Guadalcanalu. Obě rychlé bitevní lodě se střetly se seskupením amerických křižníků a potopily loď USS Atlanta, poškodily lodě USS San Francisco, Juneau, Helena a Portland. Dále v bitevním zmatku střelbou na krátkou vzdálenost potopily torpédoborce Barton a Laffey. Přepadení O dvě noci později se Japonci znovu pokusili proniknout se svým konvojem lodí s vojáky ke Guadalcanalu a ostřelovat letiště Henderson Field, tentokrát však neuspěli. Americký, vojákům na ostrově připluly na pomoc bitevní lodi USS South Dakota a USS Washington. Obě moderní lodě byly vybaveny radary, Japonci však měli propracovanější taktiku nočního boje a uskutečnili přepadovou akci, která nejvíce postihla americké torpédoborce. Když křižník Nagara zamířil svými pátracími světlomety na loď South Dakota, Kirishima zahájila palbu svými 365mm kanóny. V nastalém zmatku si Japonci nevšimli, že se k nim blíží loď USS Washington, původně vzdálená 7,5km. Pět minut po půlnoci salvy 406mm kanónů americké lodi začaly vybuchovat kolem Kirishimy. O sedm minut později ji zachvátil prudký požár. Poškozením trupu pod čarou ponoru dovnitř pronikala vod. Admirál Kondo nařídil, aby torpédoborce IJN Asagumo, IJN Teruzuki a IJN Samidarena na své paluby vzaly přeživší námořníky. Poškozenou loď se Japonci zachránit nesnažili. Kishima šla ke dnu ve 3:23, přibližně 11 km severně od ostrova Savo.
  15. dadasan789

    STUDENÁ VÁLKA

    HMS ARK ROYAL (LETADLOVÁ LOĎ r.1955) Výtlak: 43 060 tun standardně, 50 786 tun s nákladem Rozměry: délka 275,6 m, šířka 34,4 m, ponor 11 m, šířka levé paluby 50,1 m Pohon: parní turbíny s redukční převodovkou o výkonu 113 346 kW, čtyři lodní šrouby Rychlost: 31,5 uzlů Výzbroj: 4 čtyřnásobná odpalovací zařízení PL střel GWS. 22 Seacat Letadla: 39 Elektronika: 2 vzdušné pátrací radary typu 965M, 2 vzdušné pátrací radary typu 982, 2 výškové radary typu 983, 1 hladinový pátrací radar typu 993, 1 přistávací zařízení SPN-35, 1 navigační radar 974, 1 systém REB Osádka: 2637 Letadlová loď Ark Royal byla nositelkou proslulého jména, poprvé použitého u britské lodi v 16. Století, kdy o ovládnutí světových moří a oceánů Velká Británie soupeřila se Španělskem. V 70. letech, kdy kariéra lodi končila, z ní vzlétala letadla typů Phantom a Buccaner. HMS Ark Royal (R09), blízká příbuzná lodi HMS Eagle, byla dokončena v roce 1955. Jednalo se o moderně vybavenou loď se dvěma parními katapulty, úhlovou vzletovou dráhou odkloněnou po úhlem 5,5°, zrcadlovým přistávacím zařízením a zdviží u levého okraje paluby sloužící ke spojení s horním hangárem. Letadlový útvar lodi mohl mít původně ž 50letadel, včetně typů Sea Hawk, Sea Venom, Gannet (protiponorková letadla) a Skyrider ( včasná výstraha). Na lodi sloužilo také několik typů užitkových vrtulníků. Koncem 50.let byl letadlový útvar byl doplněn vrtulovými stroji typu Westland Wyvern. V roce 1956 byly z levé strany lodi demontovány věže se 4,5 palcovými (114mm) kanóny, v roce 1959zmizela zdviž u okraje letadlové paluby. Po návratu na moře v roce 1960 byl letadlový útvar složen ze strojů typu Scimitar, Sea Vixen a Gannet. V roce 1964 byl demontován přední pár záďových 5 palcových kanónů. Zbývající věže a poslední 40mm kanóny Bofors zmizely při modernizaci v letech 1967-1970. Větší prostor na letadlové palubě umožnil provoz letadel typu Phantom. Loď byla vybavena úhlovou vzletovou dráhou, odkloněnou pod úhlem 8,5°, novými katapulty včetně nově zřízeného ve střední části paluby a záchytným zařízením. Změnila se i podoba lodního můstku. Na lodi přibyly nové radary a staré byly modernizovány. Počet letadel na lodi se snížil ze 48 na 39 a tato kapacita zůstala zachována po zbytek aktivní služby lodi. Letadlový útvar lodi byl typicky tvořen 12 stroji Phantom FG.Mk 1, 14 letadly Buccaneer S.Mk2, 4 letadly včetně výstrahy Gannet EW.Mk3, 6 protiponorkovými vrtulníky Sea King HAS.Mk1 (později HAS.Mk2), 2 pátracími / záchrannými vrtulníky Wessex Mk1 a dopravním letadlem Gannet Carrier Onboard Delivery. Stoje typu Buccaneer sloužily také jako tankovací letadla pro doplňování paliva za letu, vybavená podvěšenými nádržemi, a rovněž jako průzkumná letadla, vybavená fotografickým zřízením, instalovaným v pumovnici. Nejméně jeden stroj Buccaneer byl trvale vyčleněn pro roli průzkumného fotografického letadla. Loď Ark Royal se po celou svoji existenci potýkala s mechanickými problémy. V roce 1978 byl nakonec vyřazena ze služby, jako poslední letadlová loď britského námořnictva s konvenčním pohonem. V roce 1980 byla odtažena z přístavu v Devonportu k sešrotování. Stejně jako její sesterská loď byl Ark Royal v 60.letech vybavena pro přepravu jaderných bomb Red Beard a později Green Parrot.
×