Danny202

Hmmm dnešní dvě hry. Není to na chlubírnu, ale zatím je to lepší a lepší. Ta druhá bitva byla docela epická a myslím si, že jsem hodně pomohl k výhře, Roma se nezdá, ale je to prostě bijec a já se jen tak nevzdávám.

Zatím se na Romu asi vykašli. Pokud chceš mít 100% spolehlivou BB tak jdi nejdřív do Nelsona. Jinak nemyslím si, že je to dost podobné jako Němec, jestli myslíš styl hraní, tak Roma je zase trošku něco jiného, ale sám jsem na to ještě úplně nepřišel. Každopádně Roma je opravdu krásná loď a dost možná i nejhezčí loď ve hře , ale má taky určité vady na kráse, kterých jsem si zatím stihl všimnout. Zatím s ní mám teda odehraných jen šest bitev (3xT10 1xT9, 2xT8), ale už i z tak malého množství jde vypozorovat, co od lodi očekávat. Berte to jen jako takové moje první zkušenosti s touto lodí. - Asi začnu pancířem a citadelou. Citadela je velká a velice snadno se dá trefit tzn. broadside k BB = na 78,9% že to bude citadela a klidně i dvě a to i na 15 km a více, stalo se mi to. Jinak je pancíř velice silný a oddingá i T10 když se řádně úhlujete. Takže pozor na bůčky! - Další věc jsou celkem trolící děla (asi jako každá jiná BB se sigmou 1.8), příklad: Bismarck jede krásně bůčkem rovně 13 - 15 km ode mne, první salva za 1200, další salva za 14000, další salva za 1200, takže je někdy celkem těžké nastřílet. Pak to tak dopadá, že celou hru střílíte jak divý a na konci bitvy máte s bídou 80k DMG i když pocitově to mohlo být i 200k. Pořád si ale myslím, že děla jsou lepší než má Bismarck nebo Tirpitz, pocitově dávají větší DMG, gránaty lítají rychle, takže se i rychlé cíle (DD) dají dobře trefovat a i na max vzdálenost se nemusí moc předsazovat. Pentrace je perfektní a nad 10 km nejlepší na T8. Dostřel je slabých 18 km, ale kdo má spotovací letadlo, tak je ve výhodě. Vynikající je rychlost otáčení věží (26,9s) a taky úhly především zadní věž (loď se nemusí tolik natáčet pro vystřel ze všech děl). Jinak věže (hlavně věž B) jsou celkem náchylné k poškození a vyřazení z boje. - Velký luxus s kterým se Roma může pochlubit je kamufláž, full setup = 11,2 km a s tím už se dá čarovat, víc než lodě mě svítily nepřátelská letadla. Dá se tak lépe uniknout z bezvýchodné situace a nebo překvapit a udeřit na nic netušícího enemáka pěkně zblízka. Kamo je prostě velké plus. - Pohyblivost je takový lehký nadprůměr na 8 tieru, 30 uzlů klasika, celkem svižné kormidlo a poloměr otáčení, myslím si že OK. - Sekundárky jsou jen takové plivátka, mají krátký dostřel a 152 střílí pouze AP (škoda). Určitě se nevyplatí build na sekundárky. - AAčka jsou slabé, proti T7 CV jsem se sice ubránil obstojně (17 sestřelených letadel v jedné bitvě), ale od T8 a výš už velký efekt nemají, srovnal bych je asi k Bismarckovi. - Výdělky zatím nedokážu říct, mám tolik kreditů že už to nějak moc nesleduju, každopádně je to prémiová loď a s prémiovým účtem + signály a kamufláže nebude o kredity nouze. Za mě zatím velmi zábavná a krásná lodička, pro mě jasná koupě, ale já jsem prostě bitevkář tělem i duší. I tak si mě Roma celkem získala a snad mě jen tak neomrzí. Uvidíme po takových 50 a více bitvách.

Co tak udělat nějaký záznam ze hry, pak by se lépe řešil případný problém. Každopádně si myslím, že to bude jen nějaký problém odezvy serveru nebo tak něco. Já si něčeho takového všiml taky, když se sem tam koukám na letící granáty, tak se stává, že granát prostě proletí třeba zádí pouze s efektem gejzíru vody jakoby tam loď neměla kolizní model, ale pouze vizuální. Nejde o celou salvu, jen o nějaký zbloudilý granát. Ohledně kormidla, podle mě to způsobuje protikolizní systém (collision avoidance system), velice doporučuju vypnout.

Ano, stejně jako její předchůdci. Rychlejší otáčení věží mají až vyšší tiery a taky její sesterská loď Warspite, který dostal kdysi buff právě na rychlejší otáčení věží. Co si tak pamatuju, tak to bylo celkem peklo. Vůbec je QE prostě divná loď a neměl jsem ji rád, zlatý Warspite.

Seagálek v Missouri potahal !

Ta loď je prostě epická!

Dneska padl jeden SC 1000 dublonů, proč ne.

WG eng stream: Richelieu first battle + Normandie second battle. Seems great balanced. I will like French Battleships. https://www.twitch.tv/videos/214126070?t=13m07s

ST, French battleships Alsace and France Main battery maximum firing range in top configuration of tier IX battleship Alsace is decreased from 21.5 to 20.3 km. "Spotting Aircraft" consumable is removed. Main battery reload time of tier X French battleship France is decreased from 30 to 24 seconds. These changes are made for testing purposes and may not be final. Docela velký buff Francie, každopádně si to ta loď asi zaslouží.

Co na tuto loď říct, jen asi to, že je prostě skvělá. Nejlepší loď na tieru 5. Odtankuje, děla nakládají, super pohyblivost a i v sedmičkách se dá dobře zahrát. Ta loď nemá žádnou výraznou slabinu. Velice doporučuji!

Prohraná hra nakonec výhra. César je fakt super loď.

Standardní penetraci.

Umělecká představa konečné podoby sovětské bitevní lodi třídy Sovětskij Sojuz. Toto plavidlo mělo být první sovětskou moderní bitevní lodí, příliš ambiciózní plány a nedostatky sovětského průmyslu ale nakonec odsoudily celý projekt k nezdaru.V polovině 30. let sovětské námořnictvo nemělo ve výzbroji žádné moderní bitevní lodě - nejmodernější třídou byly staré dreadnoughty Imperatrica Marija zobdobí 1. sv. války. Následník této třídy, Imperator Nikolaj I., nebyl nikdy dokončen a po Velké říjnové revoluci nebyla stavba velkých válečných lodí prioritou. V roce 1935 ale Sověti získali informace o tom, že nacistické Německo zahájilo stavbu moderních bitevních lodí (podle všeho se jednalo o bitevní křižníky třídy Scharnhorst a bitevní lodě třídy Bismarck). Vyvstala proto potřeba plavidel, která by byla schopna se případným německým oponentům vyrovnat. Ke konci 30. let proto sovětští vyslanci vedli jednání o prodeji plánů, případně celých plavidel. Italská loďařská firma Ansaldo Sovětům nabídla design v mnohém připomínající bitevní lodě třídy Littorio, který byl vyzbrojen devíti děly ráže 406 mm při výtlaku 43 000 tun. Oproti tomu americká společnost Gibbs & Cox kromě konvenční bitevní lodi vytvořila trojici návrhů hybridní letadlové/bitevní lodě s vyvýšenou nástavbou použitelnou jako letová paluba pro až 30 letadel. Po důkladném prozkoumání ale představitelé sovětského námořnictva došli k názoru, že ani jeden návrh nevyhovuje požadavkům. Nakonec tak padlo rozhodnutí o tom, že Sovětský svaz postaví moderní bitevní loď vlastní výroby. První návrh, předložený v únoru 1936, zahrnoval výzbroj devíti děly ráže 460 mm a rychlost až 36 uzlů (41 km/h) při výtlaku 55 000 tun). Tento návrh byl ale zavrhnut jako příliš masivní a o pár měsíců později byla proto ráže děl z iniciativy admirála Vladimira Orlova (tehdejšího vrchního velitele sovětského námořnictva) zmenšena na 406 mm a výtlak redukován na 45 000 tun. Jen o rok později pak SSSR přistoupil na podmínky Druhé washingtonské námořní dohody, která jako limit pro výtlak bitevních lodí udávala hodnotu 35 560 tun a design proto byl znovu přepracován (a to i přes to, že Sovětům byla povolena stavba lodí i nad stanovený výtlak v případě ohrožení Japonskem). Definitivní návrh, označený jako KB-4, nakonec zahrnoval výtlak 41 500 tun, devět děl ráže 406 mm, sekundární výzbroj dvanácti děl ráže 152 mm a pancéřovou ochranu s maximální tloušťkou 380 mm. Ani poté se ale design nepodařilo schválit. Konstruktéři z kanceláře KB-4 při Baltických loděnicích se neustále snažili vymoci si zvětšení návrhu v obavách, že ve stávající podobě nebude postačovat požadavkům. Výtlak tak postupně narůstal, až byl v červenci samotným Stalinem schválen návrh lodi o výtlaku 56 000 tun - to ale znamenalo, že práce na návrhu musely začít prakticky od začátku. Navíc se tak stalo v době, kdy byly v plném proudu stalinské čistky. Když proto návrháři nedokázali návrh dokončit do stanoveného data 15. října 1937, v paranoidní atmosféře strachu byl proto raději odevzdán návrh nedokončený - chyběl tak například návrh uspořádání pohonné soustavy či rozmístění sekundárních a protileteckých děl. Tvar trupu a pancéřový profil následně prošly intenzivními testy na zmenšených replikách. Při testech se například zjistilo, že dvojvrstvá pancéřová paluba, sestávající se z dvou desek o tloušťce 50 a 40 mm nedokázala odolat zásahu 500 kg leteckou pumou, která obě vrstvy bez problémů probila - to mělo za následek přidání třetí protistřepinové vrstvy pancéřování. Původní protitorpédová ochrana typu Pugliese (tj. dutý představný válec naplněný tekutinou podél obou boků lodi) se navíc ukázala být jako méně účinná než tradiční torpédový pás sestávající se z více lehce pancéřovaných představných přepážek, již ale nebyl čas na přepracování. Testy plavbyschopnosti trupu pak ukázaly problémy s vyvážením, které si vynutily přemístění katapultu a jeřábu pro hydroplány ze středu trupu na záď. Po sérii dalších změn v rozmístění výzbroje a dalších vlastnostech tak byl návrh definitivně schválen až v roce 1938 s tím, že kýl prvního plavidla nové třídy, nazvané Sovětskij Sojuz (Projekt 23), měl být položen v polovině 15. července 1938. Ani po zahájení stavby ale byly prováděny větší či menší modifikace. Ve své definitivní podobě měl být Sovětskij Sojuz skutečným kolosem. Plánovaný byl bojový výtlak 65 150 tun, pozdější odhady hovořily až o 67 000 tunách. Trup měl být 269,4 m dlouhý při maximální šířce 38,9 m - větší šířka byla způsobena hlavně protitorpédovou obšívkou a v poměru k délce trupu tak vznikl poměrně "zavalitý" trup zvyšující hydrodynamický odpor. Loď by se tak rozměry i výtlakem ocitla na stejné úrovni jako japonská třída Jamato. Japonský bitevník by pak Sovětskij Sojuz dokonce lehce překonával v poměru hmotnosti pancéřování k hmotnosti celé lodi - pancíř představoval 23 306 tun z celkové hmotnosti. Oproti tradičnímu rozvržení, kdy je nejsilnější pancíř ve středu pancéřového pásu a směrem k přídi a zádi se zužuje, ale Sověti použili opačný přístup. Pancíř okolo skladů munice pro přední dělové věže proto měl tloušťku 420 mm a směrem ke středu trupu se zužoval až na 375 mm silné plátování chránící strojní oddíly. Zadní sklad munice byl chráněn 380 mm pancéřováním. Toto rozvržení pancíře mělo činit loď imunní vůči střelám do ráže 406 mm, dopadajícím horizontálně pod úhlem 35 - 50° od podélné osy lodi. Před barbetami byl pancéřový pás 220 mm silný a byl zakončen 285 mm přepážkou zkosenou pod úhlem 30°, která chránila citadelu lodi seshora. Mezi touto přepážkou a špicí lodi pak byl umístěn 20 mm protistřepinový pás. Zepředu byla citadela chráněna 230 mm přepážkou, zezadu přepážkou o tloušťce 180 mm. Zadní věž pak byla od boků lodi oddělena 265 mm horizontální přepážkou. Pancéřová paluba dosahovala tloušťky 155 mm nad citadelou a byla doplněna 50 mm protistřepinovou přepážkou, na přídi činila tloušťka paluby 25 mm. Čela dělových věží měla tloušťku 495 mm s boky a stropem silnými 230 mm, uvnitř pak byly závěry jednotlivých děl odděleny 60 mm silnými pancéřovými přepážkami. Barbety byly silné 425 mm, sekundární věže byly chráněny 100 mm silným plátováním. Stěny přední kormidelny byly silné 425 m, záďová kormidelna byla chráněna "pouze" 220 mm pancíře. Protitorpédová ochrana se sestávala z 11 -14 mm silného vnějšího plátování a polokulové 35 mm hlavní protitorpédové přepážky, za kterou se nacházel 7 mm silný dutý válec o průměru 315 cm. Ten měl být v boji naplněn vodou či palivem. Tato úroveň ochrany byla papírově vynikající. Během zkoušek se ale zjistilo, že sovětské ocelárny nejsou schopné vyrobit pláty cementovaného pancíře o větší tloušťce než 230 mm. Na všech místech, kde měl být pancéřový pás silnější než 200 mm proto muselo být použito klasické tvrzené pancéřování. Ocelárny se pokusily horší vlastnosti tvrzeného pancíře kompenzovat zvýšením jejich tvrdosti, výsledná pancéřová ocel ale byla nepřijatelně křehká a velké množství vzorků neprošlo testy. Ve výsledku by proto Sovětskij Sojuz měl i přes srovnatelné papírové hodnoty výrazně horší úroveň balistické ochrany než prakticky jakákoliv jiná moderní bitevní loď. Co se výzbroje týče, hlavní baterie měla být tvořena devíti děly B-37 ráže 406 mm, umístěnými ve trojici trojhlavňových věží konvenčního uspořádání. Dělo B-37 bylo vyráběno v moskevské továrně Bolševik a bylo založené primárně na italských technologiích. Zbraň měla hlaveň o délce 50 ráží a vystřelovala 1108 kg vážící projektily při úsťové rychlosti 870 m/s. Maximální dostřel činil 45 600 metrů při elevaci 45°, na vzdálenost 13 600 metrů pak byly protipancéřové projektily schopné překonat horizontální pancíř do tloušťky 406 mm. Rychlost střelby se lišila dle elevace, nepřesáhla nicméně hodnotu 2,6 rány za minutu. Velkou nevýhodou ale byla poměrně krátká životnost hlavní nepřesahující 300 výstřelů. Jak pak ukázaly zkoušky, kvůli nízké kvalitě munice i hnací směsi bylo dělo B-37 poměrně nepřesné. Každá věž byla vybavena jedním 12 m stereoskopickým dálkoměrem DM-12, v praxi ale měla být střelba řízena především trojicí zaměřovačů KDP-8, z nichž každý byl vybaven dvojicí stereoskopických dálkoměrů a k vytváření palebného řešení využíval mechanický počítač CAS-0. Jeden dálkoměr měl v praxi sledovat vzdálenost k cíli, druhý měl sledovat vzdálenost dopadů střel. Sekundární výzbroj byla tvořena dvanácti děly B-38 ráže 152 mm, umístěnými v šesti duálních věžích (tři na každé straně nástavby). Tyto zbraně vystřelovaly 55 kg vážící projektily do vzdálenosti až 30 km, jejich střelba pak byla řízena čtveřicí zaměřovačů KDP-4T-II, Těžká protiletecká výzbroj byla tvořena dvanácti víceúčelovými děly B-34 ráže 100 mm Tyto zbraně o dostřelu 22,4 km proti hladinovým cílům a 9,8 km proti vzdušným cílům byly umístěny v šesti duálních věžích, tři po každé straně nástavby. Lehká protiletecká výzbroj pak byla tvořena celkem čtyřiceti kanóny 70-K ráže 37 mm, umístěnými v deseti čtyřhlavňových věžích. Každá z těchto věží byla plně uzavřena, zbraně pak byly užitelné do vzdálenosti 4 000 metrů. trojice stabilizovaných zaměřovačů SPN-300 pak udávala palebné řešení protileteckých rychlopalných kanónů. Pro průzkum a řízení střelby ze vzduchu měla loď nést čtveřici hydroplánů Berjev Be-4. Vzhledem k masivnosti lodě a profilu trupu bylo nutné použít vysoce výkonnou pohonnou soustavu. Původně se Sověti snažili zakoupit licenci k britským parním turbínám Cammel Laird, kvůli jejich vysoké ceně se ale nakonec spokojili s turbínami Brown Boveri. Byly objednány celkem čtyři turbíny, kdy tři měly pohánět vedoucí loď třídy a čtvrtá měla posloužit továrně v Charkově jako vzor pro licenční výrobu. Lodě třídy Sovětskij Sojuz měly být původně poháněny čtveřicí turbín, zde ale do vývoje opět zasáhl Stalin a vydal příkaz použít turbíny pouze tři. To sice umožnilo zmenšit strojní oddíly a zkrátit tak délku citadely, na druhou stranu by ale pohon takto masivního plavidla pouze třemi turbínami nevyhnutelně ústil v problémy s jejich přetížením. Páru pro turbíny mělo dodávat šest vodotrubných kotlů umístěných ve třech kotelnách po dvou, celkový výkon turbín pak činil 201 000 koňských sil. Levá a pravá turbína byly umístěny mezi skladištěm munice pro věž B a kotelnou č.1, středová turbína měla být instalována mezi kotelnami 2 a 3 - to by znamenalo, že hřídele levého a pravého šroubu by musely být vedeny pod kotly levé a pravé kotelny. Hřídele také měly být kvůli umístění turbín velmi dlouhé s délkou až 105 metrů. Pro manévrování se původně počítalo s velkým centrálním kormidlem a dvěma menšími kormidly po stranách, při zkouškách se ale ukázalo, že v případě zaseknutí středového kormidla by jeho vliv postranní kormidla nedokázala vykompenzovat. Středové kormidlo proto bylo později z návrhu odstraněno. Maximální rychlost lodi byla odhadována na 28 uzlů (52 km/h) s možností krátkodobého zrychlení na 29 uzlů (55 km/h). Maximálně mohla loď nést celkem 6440 metrických tun paliva, což mělo při rychlosti 14,5 uzle (27 km/h) dle odhadů vystačit na 7200 námořních mil plavby (14 220 km). Při plavbě plnou parou pak měl dosah činit 2305 námořních mil (4269 km). V srpnu 1938 byl schválen vskutku megalomanský plán na stavbu patnácti plavidel třídy s tím, že kýly osmi z nich měly být položeny během roku 1942 a u zbylých šesti se tak mělo stát do roku 1947. Kýl Sovětského Sojuzu, vedoucí lodi třídy, tak byl položen 15. července 1938 v loděnici č. 189 Ordžokinice v Leningradu, samotná konstrukce se ale rozběhla až v lednu 1939 po dobudování suchého doku, umístění jeřábů a finalizaci plánů. U druhé lodi, Sovětskaja Ukrajina, pak byl kýl položen 31. října stejného roku v loděnici č. 198 v Nikolajevu. Třetí kýl lodi Sovětskaja Bělorusija byl položen 21. prosince 1939 v loděnici č. 402 v Molotovsku, čtvrté plavidlo, Sovětskaja Rosija, se pak stavělo od 22. července 1940 tamtéž. Již o několik měsíců později ale Stalin vydal rozkaz o zastavení příprav na stavbu zbylých jedenácti lodí, sešrotování Sovětské Rosiji a soustředění se na dokončení prvních tří plavidel. Důvodem bylo přesunutí priorit ke stavbě menších plavidel, svou roli ale mohla hrát i snaha ušetřit více surovin a kapacit pro potřeby armády. Jak se ale ukázalo v následujících měsících, sovětský loďařský průmysl neměl kapacity ani zkušenosti na stavbu takto masivních plavidel - o to méně, pokud probíhala stavba tří kolosů současně. Největšími sovětskými plavidly byly do té doby křižníky třídy Kirov, ani u nich se ale nepodařilo vyhnout se početným problémům. Původně měly být všechny čtyři rozestavěné lodě budovány v loděnicích v Leningradu a Nikolajevu, tyto přístavy ale jednoduše neměly dostatečně rozsáhlé kapacity pro stavbu bitevních lodí. Nikolajevské dílny navíc neměly dostatečné vybavení pro instalaci dělových věží. Stavba Sovětské Rosiji a Sovětské Bělorusiji proto měla probíhat v Molotovsku, to ale vyžadovalo zdlouhavou a náročnou dopravu komponent z továren v Leningradu po Bělomořsko-baltickém kanále. I poté se problémy nepřestaly hromadit. Hnací hřídele musely být objednány z Německa a Nizozemska, neboť sovětské továrny byly plně vytíženy výrobou jiných komponent. Sovětské ocelárny nedokázaly vyrábět požadované množství pancéřových plátů, v roce 1939 proto bylo místo očekávaných 10 000 tun pancíře předáno sotva 1800 tun - více než polovina dodaných plátů pak navíc neprošla zkouškami. Prototyp kotle pro bitevní lodě byl dokončen teprve počátkem roku 1941, charkovskému závodu Turbogenerator se pak do června 1941 nepodařilo dokončit ani jednu turbínu dle dodaných vzorů. Všechny tyto faktory by proto posunuly spuštění lodí na vodu řadu let za původně plánovaný rámec let 1943 -1944. 22. června 1941 zahájila německá armáda Operaci Barbarossa - invazi do SSSR. Nejvíce v té době pokročila stavba Sovětského Sojuzu, který byl hotov zhruba z 21 %. 10. července 1941 ale byly kvůli zoufalé situaci po německém útoku všechny práce na lodích zastaveny. Sovětskij Sojuz byl během obléhání Leningradu částečně rozebrán pro získání surovin, rozestavěný trup byl také lehce poškozen německým ostřelováním. Po konci bojů i tak zbývalo cca 20 % hotové konstrukce a Stalin sám si přál vidět alespoň jednu bitevní loď v hotovém stavu. Loď ale začala být ve světle válečných událostí viděna jako zastaralá a v květnu 1948 nakonec padl rozkaz k jejímu sešrotování. Sovětskaja Ukrajina byla v srpnu 1941 ukořistěna německou armádou v situaci, kdy byla z cca 18 % dokončena. Němečtí vojáci z trupu během následujících let odmontovali téměř 100 metrů dlouhý úsek pro získání surovin na stavbu opevnění. Při evakuaci Nikolajevu v březnu 1944 pak Němci trup natolik vážně poškodili, že byl prohlášen za neopravitelný a během března 1947 byla kostra plavidla sešrotována. Konstrukce Sovětské Rosije pak byla dokončena sotva z 1 % a i tu čekal v roce 1947 šrot.. Práce na Sovětské Bělorusije pak byly zastaveny krátce po položení kýlu a později byl shromážděný materiál použit na stavbu plovoucí baterie pro obranu Leningradu. Technicko-taktické údaje - druh lodi: bitevní loď Rozměry a váha - výtlak: 64 120 tun - délka: 269,4 m - šířka: 38,9 m - ponor: 10,4 m Pohonná soustava: 6x vodotrubný kotel dodávající páru trojici parních turbín Brown Boveri o celkovém výkonu 201 000 koní - max. rychlost: 28 uzlů (52 km/h) - dosah: 14 220 km při rychlosti 14,5 uzlu Výzbroj - primární: 9x námořní dělo B-37 ráže 406 mm ve třech trojhlavňových věžích - sekundární: 12x námořní dělo B-38 ráže 152 mm v šesti duálních věžích - těžká protiletecká: 12x víceúčelové dělo B-34 ráže 100 mm v šesti duálních věžích - lehká protiletecká: 40x automatický kanón 70-K ráže 37 mm v deseti čtyřhlavňových instalacích Pancéřová ochrana - pancéřový pás: 180 - 420 mm - pancéřová paluba: 25 - 155 mm - čelo věží hlavní baterie: 495 mm - boky a strop věží hlavní baterie: 230 mm - barbety: 425 mm - čelo sekundárních dělových věží: 100 mm - boky sekundárních dělových věží: 65 mm - barbety sekundárních věží: 100 mm - čelo citadely: 230 mm - záď citadely: 180 mm - protitorpédový systém: až 365 mm celkové tloušťky - přední kormidelna: 425 mm - zadní kormidelna: 230 mm - kapitánský můstek: 75 mm Letadla: 4x hydroplán Berjev Be-4 Seznam plavidel třídy - Sovětskij Sojuz (nedokončeno, sešrotováno) - Sovětskaja Ukrajina (nedokončeno, sešrotováno) - Sovětskaja Bělorusija (nedokončeno, sešrotováno) - Sovětskaja Rosija (nedokončeno, sešrotováno) - dalších 11 plavidel (zůstalo ve fázi návrhu) Text je převzatý z facebookové stránky Válečná technika 20. století.

Jojo ty červené, koupil jsem ten balíček 20 beden.

Ježíšek moc pěkný od WG . Dostal jsem 4 prémiové lodě (Okhotnik, Mutsu, Huange a Sims) + 2000 dublonů + plno kamufláží a signálů na expy. Takže spokojenost.

Buff pro Richelieu a Gascogne. ST, French battleships Gascogne and Richelieu, tier VIII Gascogne receives "Engine Boost" consumable with following stats: 8% top speed increase, 180 seconds duration, 180 seconds cooldown, 2 charges (120 seconds cooldown and 3 charges for premium equipment) Anti-torpedo defense is increased from 18.18% to 34.24%. Anti-torpedo defense for Richelieu is increased from 31.82% to 34.24%. These changes are designed to balance the ships better for their tier.

Dostal jsem jeden obyčejný kontejner.

Cancereror Kuřbuřt.

Citadely mají Fr BB hodně malé, úzké a pěkně schované, podle mě nejmenší citadely ze všech BB národů ve hře (kdo má extended tech tree, může se sám podívat), pancíř citadely má podobnou skladbu, jako mají Německé BB. Nevýhoda bude asi jen ta paluba 32mm. Pohyblivost bude Ok, budou rychlé a co vím, tak speed boost zlepšuje i akceleraci, kormidlo a poloměr otáčení je průměr.

Včera se objevil u flamua na streamu všem asi dobře známý hráč tatka43, tak mě to celkem pobavilo.

Má smysl na toto reagovat? ... Eh vlastně jsem to už udělal .

Jakto že nejsou? Máš prostě na výběr ze dvou možností.

29 pro 406 mm

28 je pořád dost. Kurfurst má 29s s modulem 25,5?

Ta France je i docela velká, podle obrázku se to moc nezdá, ale je to druhá největší BB po Kurfurstovi co se týče délky, podle výtlaku je předposlední. Každopádně Kurfurst je pořád prostě obří. Co jsem ještě tak vykoumal, tak má France hodně slušné AA + sekundárky, výborný pancíř a malá schovaná citadela, ale jen 32 mm palubu po celé délce.Co se týče DPM hlavních děl, tak to je bída. Myslím si, že kdyby se snížil reload na 25 sekund, tak se DPM prakticky vyrovná Yamatu a to už by bylo cajk. Takto by ta loď mohla být dobře vybalancovaná. Alsace vypadá v pohodě, má sice menší ráži děl než ostatní T9 (tudíž bude mít problém s křižníky, které mají palubu nad 27 mm), ale má zase 12 děl. Pancíř hodně slušný a citadela je schovaná. Řekl bych, že FR BB budou mít lepší pancíř citadely než Ger BB od tieru 8 a výš, ale jen 32 mm palubu po celé délce. Alsace má taky hodně brutální sekundárky a to 33 děl (9 x 152 mm + 24 x 100 mm), na jednu stranu tak může naráz střílet 21 děl a ty 100 milimetrovky pálí co 3 sekundy. U Gascogne si nejsem úplně jistý, ale zatím ta loď nemá nic čím by mě oslovila a proč bych za ni měl vysolit prachy. Oproti Richelieu nemá nic navíc. Má horší rozložení děl (Richelieu může pálit všemi děly dopředu = obrovská výhoda), o dost horší AA, o trochu menší dostřel, o trochu méně HP, o maličko horší pancíř, 152 děla u Gascogne můžou pálit všechny na obě strany a má i o něco více 100 mm děl, ale dostřel je stejný. Zbytek je +/- nastejno. Gascogne by tak měla dostat buff např. rychlejší přebíjení děl či lepší sigma, nebo větší dostřel sekundárek. Vlastně jedna malá výhoda by tu byla a to spotovací letadlo nebo stíhač, který Richelieu s top trupem nemá.